130 C 314/2021-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 18 159,78 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 8 592 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku ve 14 měsíčních splátkách do [datum]. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Ve sjednané době splatnosti žalovaný uhradil pouze 2 828 Kč, z toho 1 411,70 Kč bylo započteno na jistinu a 1 416,30 Kč na příslušenství. Předmětem žaloby byla jistina ve výši 8 588,30 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 154,67 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 787,93 Kč, inkasní poplatek ve výši 1526,21 Kč, náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 885,67 Kč vypočtená jako 0,1 % jistiny za dobu od [datum] do [datum]. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 706,89 Kč a 1 185,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 790,59 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne [datum] v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnaný od [datum] na dobu určitou do [datum], pobíral mzdu ve výši 15 405 Kč, jiné příjmy neměl, byl svobodný, bydlel v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost. V žádosti žalovaný uvedl výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3 500 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady a ve výši 6 080 Kč jako exekuční výdaje. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] a na jejím základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 963 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky ve výši 10 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným postoupena na žalobkyni. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně a je v něm uvedeno, že dne [datum] uskutečnil pověřený terénní pracovník žalobkyně cestu na kontaktní adresu žalovaného. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že oznámení sepsala žalobkyně s tím, že na ni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy [číslo] s výzvou k úhradě dlužné částky ve výši 25 907,24 Kč do [datum]. 8. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 25 794,36 Kč do [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána dne [datum]. 9. Z tabulky KIE C/2 [číslo] soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne [datum] s žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v celkové výši 8 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však nenabídla žádné důkazy, resp. předložila k důkazu pouze žádost o poskytnutí úvěru, z níž je zřejmé, že původní věřitelka nezkoumala řádně výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného ani jeho příjmovou stránku, když z žádosti vyplývá, že pracovní poměr, z něhož žalovanému plynul jediný příjem, byl uzavřen na dobu určitou do [datum], tedy končil dříve než sjednaná doba splácení, přičemž žalovaný byl již zatížen exekučními splátkami. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 2 828 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 7 172 Kč. Splatnost pohledávky nastala na základě předžalobní výzvy dne [datum] a ode dne následujícího náleží žalobkyni v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 172 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne [datum] a ve zbytku žalobu zamítl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.