130 C 439/2020-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 9 920 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 1. 2019 mezi původní věřitelkou a žalovaným. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka posoudila před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Úvěr ve výši 8 000 Kč byl žalovanému vyplacen z účtu původní věřitelky vedeného u [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet], z něhož předtím žalovaný zaplatil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč. Úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 920 Kč měl být splacen nejpozději do 21. 2. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 15. 2. 2021 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud k důkazu přečetl listiny předložené žalobkyní. Z rámcové smlouvy [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] standardních informací o spotřebitelském úvěru, výpisů z účtu č. [bankovní účet], kopie občanského průkazu žalovaného, výpisu sms, profilu uživatele a faktury vystavené dne 22. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný si zřídil uživatelský účet u původní věřitelky [právnická osoba] dne 1. 3. 2018, dne 2. 7. 2018 zaplatil z účtu č. [bankovní účet] částku ve výši 1 Kč. Dne 21. 1. 2019 byla mezi původní věřitelkou a žalovaným uzavřena rámcová smlouva o úvěru [číslo] v níž se účastníci dohodli uzavírat v budoucnu smlouvy o spotřebitelském úvěru, a smlouva o úvěru [číslo] ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 920 Kč do 30 dnů, tj. do 21. 2. 2019. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [bankovní účet] dne 22. 1. 2019. Z výplatního lístku žalovaného za měsíc květen 2018 soud zjistil, že žalovanému byla za měsíc květen 2018 vyplacena mzda v čisté výši 20 414 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky se seznamem postupovaných pohledávek uzavřené dne 12. 5. 2020 mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky původní věřitelky včetně pohledávky za žalovaným ve výši 9 920 Kč ze smlouvy [číslo]. Z předžalobních výzev soud zjistil, že byly vyhotoveny původní věřitelkou a odkazují na prodlení žalovaného s plněním dluhu ze smlouvy [číslo] pod pohrůžkou podání žaloby. Dvě výzvy byly datovány 20. 5. 2020, poslední není opatřena datem. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným dne 21. 1. 2019. Na základě této smlouvy, kterou soud posoudil po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, původní věřitelka vyplatila žalovanému dne 22. 1. 2019 částku ve výši 8 000 Kč a ten se za to zavázal stejnou částku zvýšenou o poplatek ve výši 1 920 Kč vrátit do 21. 2. 2019. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1,2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však soudu nabídla pouze výplatní lístek z května 2018, který nemá stran majetkové situace žalovaného v době bezprostředně před uzavřením smlouvy vypovídací hodnotu. Protože se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohla být dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto nedostatku poučena. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Bylo však prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalovanému částku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil ani zčásti. Žalobkyně má proto v souladu s ust. § [číslo] odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 2993 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 000 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 28. 1. 2021, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Od 29. 1. 2021 tak náleží žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8 000 Kč dle ust. § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši uvedené v žalobě. Dřívější splatnost soud dovodit nemohl, neboť žalobkyně neprokázala, že předložené předžalobní výzvy byly žalovanému odeslány, natož doručeny. Soud proto žalobě vyhověl, pokud se jednalo o požadavek na zaplacení částky ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení od 29. 1. 2021, ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně totiž, byť byla v řízení z větší části úspěšná, nepředložila žádné doklady o tom, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k plnění. Předloženy byly pouze předžalobní výzvy vyhotovené ještě původní věřitelkou, jejichž odeslání však prokázáno nebylo. Vlastní předžalobní výzvu, případně vyrozumění o postoupení pohledávky, z něhož by žalovaný zjistil, že má plnit žalobkyni, žalobkyně nepředložila. Soud proto aplikoval ust. § 142a odst. 1 o. s. ř.