130 C 5/2021-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované dne 24. 7. 2017 úvěr ve výši 5000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím www.viasms.cz. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka prověřila schopnost žalované úvěr splatit. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 23. 8. 2017. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci jednal dne 15. 2 2021 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud k důkazu přečetl listiny předložené žalobkyní a sdělení banky vyžádané na návrh žalobkyně. Z profilu klienta, ze smlouvy o úvěru [číslo] výpisu smlouvy, části výpisu z účtu a sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že dne 24. 7. 2017 byla mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které původní věřitelka vyplatila žalované na její účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] částku ve výši 5 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit 30 dnů, tj. do 24. 8. 2017. Ze smlouvy o postoupení pohledávky se seznamem postupovaných pohledávek uzavřené dne 12. 7. 2019 mezi [právnická osoba] a žalobkyní a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 soud zjistil, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky původní věřitelky včetně pohledávky za žalovanou ve výši 5 000 Kč ze smlouvy [číslo] ze dne 24. 7. 2017. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě naposledy výzvou odeslanou dne 26. 7. 2019, přičemž lhůta k plnění byla stanovena do tří dnů. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je co do jistiny důvodná. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 24. 7. 2017. Na základě této smlouvy, kterou soud posoudil po právní stránce jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku, původní věřitelka vyplatila žalované dne 24. 7. 2017 částku ve výši 5 000 Kč a ta se za to zavázala stejnou částku vrátit do 30 dnů. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, k tomuto tvrzení však soudu nenabídla žádné důkazy, a protože se k jednání soudu nedostavila, nemohla být dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tomto nedostatku poučena. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona. Bylo však prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 5 000 Kč, kterou žalovaná nevrátila ani zčásti. Žalobkyně má proto v souladu s ust. § 2991 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 2993 občanského zákoníku právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč. Tento nárok považuje soud za splatný dne 3. 8. 2019, a to na základě předžalobní výzvy ze dne 26. 7. 2019. Výzva byla odeslána na adresu žalované téhož dne (26. 7. 2019 byl pátek). Za předpokladu, že byla doručena žalované nejpozději do tří pracovních dnů, tj. ve středu 31. 7. 2019, nastala splatnost uplynutím stanovené třídenní lhůty, tj. 3. 8. 2019. Od 4. 8. 2019 tak náleží žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 5 000 Kč dle ust. § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši uvedené v žalobě. Soud proto žalobu v části týkající se úroku z prodlení částečně zamítl, jinak bylo žalobě vyhověno. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč, náhrady jeho hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhrady 21% DPH ve výši 189 Kč. Při výpočtu odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.