106 C 11/2022-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla doručena soudu dne 14. 9. 2021, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 687 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 17. 8. 2018 úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 11. 2018. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webových stránek, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu, následně žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěru splácet byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval a původní věřitel vyplatil žalovanému dne 17. 8. 2018 úvěr ve výši 5 000 Kč. Tento byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobkyně identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný úvěr nevrátil. Žalobkyně odeslala žalovanému upomínku k plnění, ovšem bezvýsledně. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak možno žádosti o úvěr vyhovět. V případě, kdyby soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby tento nárok v části jistiny byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 22. 2. 2022, se žalovaný ve věci vyjádřil tak, že je pravdou, že uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru přes internet, byl mu poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl zaslán na účet žalovaného. Žalovaný peníze čerpal, ničeho pak nezaplatil. Rovněž žalovanému byl posílán nějaký dopis k úhradě, ale i přesto nic neuhradil. Veškeré náležitosti žalovaný realizoval přes internet, veškeré formulář vyplnil přes webové stránky, poskytl i kopii občanského průkazu, jiné doklady neposkytl. Neposkytl žádné doklady ohledně svých příjmů či výdajů. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: dne 17. 8. 2018 uzavřeli právní předchůdce žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl poskytnut na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr měl být splacen nejpozději 18. 11. 2018 a současně s úvěrem měl být uhrazen i poplatek ve výši 1 068 Kč, a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 619 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní dne 1. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho na úvěr neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne 16. 5. 2021. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 8. 2018 uzavřená smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle ust. § 87 odst. 1spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před jeho poskytnutím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a dále bylo tvrzeno, že po prověření schopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, když nebyly důvodné pochybnosti ohledně platebních schopností žalovaného. Žádosti bylo vyhověno a úvěr byl poskytnut. Žalovaný v řízení uváděl, že smlouvu realizoval přes internet, právnímu předchůdci žalobkyně neposkytl žádné doklady ohledně svých příjmů a výdajů. Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala splnění zákonných povinností ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného před samotným poskytnutím úvěru. Žalobkyně v tomto směru nedoložila soudu žádné doklady ani důkazy, které by její tvrzení prokázala. Soud má tedy za to, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. S odkazem na ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyní a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou pak neplatná i vedlejší ujednání o placení poplatku a příslušenství. Za situace, kdy soud hodnotil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně jako neplatnou a při tvrzení, že žalovanému byla poskytnuta částka 5 000 Kč, což i žalovaný nerozporoval, naopak připustil čerpání částky v této výši, má soud za to, že je nutno tento nárok posoudit z titulu mimosmluvního důvodu k plnění. Žalovaný prokazatelně čerpal částku 5 000 Kč a neuhradil žalobkyni ničeho. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud tak zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku 5 000 Kč, tedy k povinnosti vrátit poskytnou jistinu úvěru. Splatnosti pohledávky soud odvíjí od přežalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do tří dnů, kdy k odeslání k výzvy k plnění došlo dne 16. 5. 2021. Upomínka byla doručena třetí pracovní den, tj. 22. 5. 2021, a od 23. 5. 2021 je žalovaný v prodlení splnění peněžitého závazku. Výše úroku se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tak, jak je to uvedeno ve výroku II., byla žaloba v této části zcela zamítnuta, neboť požadavek na úhradu v této části má původ v absolutně neplatné smlouvě a je tak v rozporu se zákonem. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů částku 447 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení přiznané dle vyhlášky 177/96 Sb., ust. § 14b bod 1, kdy byly přiznány 3 úkony právní služby po 200 Kč za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy, dále byl přiznán 3x režijní paušál za 100 Kč a 21 % DPH ze všech položek mimo soudního poplatku. Celkové náklady řízení představují částku 1 489 Kč. Žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná co do částky 5 000 Kč, její procesní úspěch představuje 65 %, neúspěšná pak byla co do částky 2 687 Kč a její procesní neúspěch představuje 35 %. Žalobkyni pak vzniklo právo na přiznání náhradu nákladů řízení v rozsahu 30 %, čemuž odpovídá částka 447 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně tak, jak je to uvedeno ve výroku rozhodnutí.