110 C 112/2022-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 1 (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 čj. 70 C 683/2020-25 ze dne 10. 12. 2021 byla vyslovena místní nepříslušnost uvedeného soudu a věc postoupena níže podepsanému soudu jako soudu místně příslušnému) domáhala po žalované úhrady částky ve výši 128 865,84 Kč, úhrady dlužných poplatků ve výši 476 Kč, úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 8 427,41 Kč, úhrady zákonného úroku ve výši 149,15 Kč, úhrady smluvního úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 128 865,84 Kč od [datum] do zaplacení, a úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 128 865,84 Kč od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč a tato se zavázala jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách podle smlouvy se smluvním úrokem ve výši 15,9 % ročně a s dalšími poplatky podle smlouvy a ceníku. Žalobkyně svou povinnost splnila a úvěr žalované poskytla. Žalovaná úvěr nesplácela dle smluvních podmínek řádně a včas, a z toho důvodu přistoupila předchůdkyně [datum] k zesplatnění úvěru. Dlužná částka, které se žalobkyně podanou žalobou domáhá, sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 128 865,84 Kč a z kapitalizovaných úroků a z poplatků. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupila předchůdkyně předmětnou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] a.s., a tato ji následně smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaná učinila nesporným, že s předchůdkyní uzavřela smlouvu tak, jak uvedla v rámci skutkových žalobních tvrzení žalobkyně, a dále učinila nesporným, že na účet uvedený ve smlouvě jí předchůdkyně poskytla částku ve výši 150 000 Kč. Tvrdila, úvěr splácela dle svých možností po dobu asi tří let, poté se dostala do tíživé finanční situace a přestala dluh hradit. Asi do ledna 2020 hradila splátky z účtu, na který jí byla jistina poskytnuta č. ú. [bankovní účet]. Následně hradila platby přímo žalobkyni na její účet poté, co se telefonicky s pracovníky žalobkyně spojila a tito jí sdělili číslo účtu, na který má dále platby provádět, a to [číslo]. Ve dnech [datum], [datum] a [datum] na dluh uhradila po 3 500 Kč, dne [datum] uhradila 2 000 Kč, dne [datum] uhradila 500 Kč, dne [datum] uhradila 2 403 Kč a 5 000 Kč a dne [datum] uhradila 3 500 Kč, přičemž tyto platby provedla právě na účet [číslo]. Dále tvrdila, že celkem na dluh uhradila 109 355 Kč. 3. Právní zástupkyně žalobkyně se k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum], nedostavila, a svou neúčast u jednání omluvila (viz čl. 32 spisu). Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti právní zástupkyně žalobkyně, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Z nesporných tvrzení obou účastnic a ze smlouvy o Půjčce na kliknutí [číslo] (založené na čl. 35-39 spisu) soud zjistil, že předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu, na základě které se předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč bez určení účelu s tím, že tuto částku poukáže ve prospěch účtu žalované č. ú. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala poskytnutou jistinu úvěru s pevnou úrokovou sazbou 15,9 % ročně, RPSN 17,12 %, vrátit žalobkyni formou 120 anuitních splátek do [datum]. Výše splátky byla stanovena na 2 503,36 Kč měsíčně a výše 1. úrokové splátky na 2 678,94 Kč. Splátky úvěru byly splatné vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. 5. Z výpisu spotřebitelského úvěru (založeno na čl. 40-47 spisu) vzal soud za prokázáno, že jistina úvěru ve výši 150 000 Kč byla poskytnuta žalované na účet č. [bankovní účet] dne [datum], což učinila nesporným také žalovaná. Dále vzal z uvedené listiny soud za prokázáno, že v rámci úvěrového vztahu docházelo ke splácení úvěru nepravidelnými platbami a celkem tak byla žalovanou uhrazena částka ve výši 109 355 Kč. 6. Soud tak činí závěr, že mezi předchůdkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalované [datum] jistinu ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku s poplatkem a úroky vrátit předchůdkyni formou splátek tak, jak bylo dojednáno ve smlouvě. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitelky na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od ní, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení její úvěruschopnosti nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. 7. Žalobkyně ani netvrdila, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovanou zkoumala její úvěruschopnost, tedy jaké byly její individuální měsíční příjmy a výdaje před uzavřením smlouvy. Vzhledem k tomu, že se k jednání před soudem zástupkyně žalobkyně nedostavila, nemohla být poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 až 3 o. s. ř. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o tom, že by před uzavřením smlouvy se žalovanou předchůdkyně zkoumala její úvěruschopnost. 8. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že spotřebitelská smlouva je neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu. 10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla jistinu úvěru ve výši 150 000 Kč a žalovaná uhradila formou splátek celkem v rámci úvěrového vztahu 109 355 Kč, což u jednání také potvrdila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila 109 355 Kč a předchůdkyně jí poskytla částku ve výši 150 000 Kč, soud jí zavázal k úhradě rozdílu, tj. k úhradě částky ve výši 19 510,84 Kč (150 000 – 109 355). Splatnost uvedené částky nastala na základě výzvy uvedené v předžalobní upomínce právní zástupkyně žalobkyně z [datum], téhož dne odeslanou na adresu žalované uvedenou ve smlouvě (viz čl. 66 spisu), kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky neprodleně. Fikce doby dojití výzvy nastala v souladu s ustanovením § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání tj. [datum], [datum] měla žalovaná plnit a od [datum] je v prodlení. Od tohoto data vznikla v souladu s § 1970 o. z. povinnost žalované zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení. 11. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, kdy žalobkyně neprokázala, že by jí na přiznání těchto nároků vzniklo právo. 12. Pokud pak žalovaná tvrdila, že v rámci úvěrového vztahu hradila na jiný účet č. účtu [číslo] další platby, k důkazu předložila potvrzení [anonymizováno] bank vystavené [datum]. Z uvedených potvrzení (založených jako příloha žalované) vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila z účtu č. [bankovní účet] na účet [číslo] pod [variabilní symbol] dne [datum] 3 500 Kč, dne [datum] 3 500 Kč, dne [datum] 3 500 Kč, dne [datum] 2 000 Kč, dne [datum] 500 Kč, dne [datum] 2 403 Kč a 5 000 Kč a dne [datum] 3 500 Kč. Z těchto listin však není možno učinit závěr, že by se jednalo o platby, které by byly určeny