110 C 116/2022-90 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum], ve znění doplnění žaloby, jež bylo soudu doručeno [datum] (čl. 38-39 spisu) a dne [datum] (čl. 75-76 spisu), domáhala po žalovaném úhrady 443 306,51 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 443 306,51 Kč od [datum] do zaplacení a ve formě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 51 564,12 Kč a ve formě smluvního úroku ve výši 12,15 % ročně z částky 438 726,60 Kč od [datum] do zaplacení a úhrady kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 22 510,09 Kč. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]) [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na základě které žalovanému předchůdkyně poskytla úvěr ve výši 450 000 Kč, a to účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných dříve mezi žalovaným a předchůdkyní ve výši 399 441,58 Kč a neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného ve výši 50 558,42 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet] na účet označený žalovaným v úvěrové smlouvě č. účtu [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal celkovou výši poskytnutého úvěru splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši po 6 495,27 Kč, splátka byla započtena na jistinu a úrok. Dále se žalovaný zavázal hradit formou uvedených splátek 579 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet. Celkem tedy měsíční splátka představovala 7 074,27 Kč a byla splatná vždy k 7. dni kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Splátky měl hradit formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu č. [bankovní účet] ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu 42 921,45 Kč. Další splátky již nehradil. S ohledem na porušení povinnosti žalovaného řádně úvěr splácet, předchůdkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] s účinností ke dni [datum] na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným mu doporučeně dne [datum]. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 438 726,60 Kč, neuhrazených poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 579,91 Kč a zákonného a smluvního úroku tak, jak je shora uvedeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček (dále jen„ smlouva“) soud zjistil, že předchůdkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu, na základě které předchůdkyně poskytla [datum] žalovanému úvěr v celkové výši 450 000 Kč, z toho účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných dříve mezi žalovaným a předchůdkyní 399 441,58 Kč a neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného 50 558,42 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet] na účet označený žalovaným v úvěrové smlouvě č. účtu [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal celkovou výši poskytnutého úvěru splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 495,27 Kč, a úhradu pojištění ve výši 579 Kč, celkem ve výši 7 074,27 Kč (poslední ve výši 9 089,63 Kč) vždy k 7. dni kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 12,15 % p. a. a RPSN ve výši 12,95 %. 4. Z tvrzení žalobkyně, z přehledu, z výpisu z úvěrového účtu a z platební historie (čl. 40-61 spisu) vzal soud za prokázáno, že žalovaný na dluh uhradil ve dnech [datum], [datum] splátky po 7 074,27 Kč, dne [datum] 7 088,19 Kč, dne [datum] 7 093,30 Kč, a dne [datum] 7 093,41 Kč, dne [datum] 7 082,92 Kč a dne [datum] 415,09 Kč Celkem uhradil částku ve výši 42 921,45 Kč. 5. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena předmětná smlouva dne [datum], na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému úvěr v celkové výši 450 000 Kč ve prospěch běžného účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku spolu s poplatky formou splátek, tak jak je uvedeno shora. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 6. V rámci doplněných skutkových žalobních tvrzení z [datum] (čl. 75-76 spisu) žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s právními předpisy, zhodnotila individuálně jeho žádost o úvěr, zkontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. V daném případě vycházela z výše čistého měsíčního příjmu žalovaného, který tento deklaroval ve výši 22 235 Kč, a jehož výši uvedl v žádosti o úvěr, přičemž na základě sdělení žalovaného zjistila, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník ve společnosti [právnická osoba], [IČO]. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti je deklarován na 30 000 Kč. Předchůdkyně porovnala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a z interních zdrojů zjistila, že vůči předchůdkyni měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 432,57 Kč. Z externích zdrojů předchůdkyně zjistila, že neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Předchůdkyně žádosti žalovaného vyhověla a konsolidovala jeho dosavadní závazky úvěrem ve výši 450 000 Kč. 7. V žádosti o úvěr (čl. 77-78 spisu) a ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti (čl. 79-80 spisu) je uvedeno, že dne [datum] byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou od [datum] jako dělník ve společnosti [právnická osoba], [IČO], s průměrným čistým měsíčních příjmem za tři měsíce 22 235 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti je uveden ve výši 30 000 Kč bez bližšího odůvodnění, počet zdrojů příjmů je uveden 1 s tím, že je uvedeno, že příjem žalovaného ve výši 22 235 Kč byl ověřen z běžného účtu žalovaného vedeného u předchůdkyně. Dále je uvedeno, že žalovaný byl svobodný a měl jednu vyživovací povinnost. 8. Soud bere za prokázáno, že předchůdkyně v souladu se ZoSÚ zkoumala pravidelný příjem žalovaného, který ověřila z běžného účtu žalovaného vedeného u předchůdkyně. Další příjem, který je uveden v žádosti o úvěr, není ničím podložený, a pokud jde o výdaje žalovaného, při jejich zjišťování tak, jak sama předchůdkyně tvrdila, vycházela pouze z výdajů, které odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Ani u jednání právní zástupce po poučení soudem v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 - 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti ničeho dalšího nedotvrdil a neoznačil další důkazy. 9. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nezkoumala řádně jeho individuální výdaje, strukturu těchto výdajů, přičemž odhadnuté výdaje nemají žádnou vypovídací hodnotu o individuálních výdajích žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 10. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel částku ve výši 450 000 Kč a uhradil 42 921,45 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku). 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-