110 C 159/2022-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou [datum] (viz čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 40 750,57 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 933,24 Kč a s 29 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 14 875,85 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s produktovým názvem [ulice] půjčka v hotovosti měsíční 02/ 2019 (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit, včetně poplatku ve výši 18 581 Kč, v celkové výši 38 581 Kč formou 18 měsíčních splátek po 2 144 Kč (poslední splátku ve výši 2 133 Kč). Žalovaný však uhradil pouze částku ve výši 9 800 Kč. Tato částka byla ve výši 5 124,15 Kč započtena na jistinu ve výši 20 000 Kč, která tak byla ponížena na 14 875,85 Kč, a další uhrazená platba ve výši 4 675,85 Kč, byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 18 581 Kč, které tak byly poníženy na 13 905,15 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 875,85 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 12 774,72 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, a ze sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (čl. 38a-38 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovaným dne [datum] s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil na smlouvě svým podpisem, a žalovaný se zavázal vrátit jistinu, včetně poplatku za půjčku ve výši 18 581 Kč (představující úrok 4 901 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 952 Kč, částku za vedení zákaznického účtu 4 406 Kč a poplatek za pojištění 2 322 Kč) předchůdkyni formou 18 měsíčních splátek po 2 144 Kč (poslední ve výši 2 133 Kč) s tím, že 1. splátka byla splatná v den uplynutí měsíce od data uzavření smlouvy ([datum]) a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. 4. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek (čl. 40-40 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu dne [datum] 2 200 Kč, [datum] 2 200 Kč, [datum] 2 200 Kč, [datum] 2 200 Kč a [datum] 1 000 Kč Celkem tak uhradil 9 800 Kč. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne [datum] jistinu zápůjčky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu zápůjčky vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 38 581 Kč. Žalovaný uhradil 9 800 Kč. 6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě (čl. 3v spisu) pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru ([příjmení]) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 15-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a [příjmení]) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalovaného. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalovaného. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 28 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne [datum] (půjčka byla uzavřena [datum]). V doplnění žaloby a u jednání před soudem dne [datum] (čl. 50-51 spisu) poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento doplnil s odkazem na písemné doplnění žaloby, že pokud jde o příjmy žalovaného, tyto byly zjišťovány tak, že žalovaný předložil pracovní smlouvu, z níž je patrné, že byl v období před uzavřením půjčky zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., jeho příjem ve výši 17 843 Kč byl ověřen z výplatních pásek za červen a červenec 2019. Vše bylo zaznamenáno zprostředkovatelem úvěru v zákaznické kartě. Navrhl, aby jako svědek byl slyšen zprostředkovatel úvěru [jméno] [příjmení], který je schopen se přesně vyjádřit, jak příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy ověřoval. 8. Ze zákaznické karty (čl. 27-27 spisu) vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy byl žalovaný zaměstnán jako skladník u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], s průměrným čistým měsíčním příjmem 17 843 Kč. Byl v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy uzavřené v březnu 2018 na dobu neurčitou a pro prokázání příjmů předložil výplatní pásky za červen a červenec 2019, byl svobodný a žil s rodiči. V kartě je uveden další čistý příjem domácnosti 20 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti jsou tedy uvedeny částkou 37 843 Kč. Zdroj příjmů je uveden jeden. Výdaje jsou uvedeny v odhadované měsíční výši 6 000 Kč. 9. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že pro předchůdkyni pracuje jako obchodní zástupce po dobu 8 let a uzavírá smlouvy. Ve vztahu k žalovanému, s ním uzavřené smlouvě, a k zákaznické kartě uvedl, že si vzpomíná, že smlouvu uzavíral se žalovaným v bytě, tehdy byl žalovaný zaměstnán, předložil pracovní smlouvu, což zanesl svědek do zákaznické karty a ověřil si jeho zaměstnavatele, a to, že smlouva byla uzavřena od března 2018 na dobu neurčitou. K ověření příjmu žalovaného tento předložil výplatní pásky za červen a červenec 2019, svědek sečetl čistý měsíční příjem za oba měsíce, vydělil je dvěma a tak dospěl k závěru, že čistý příjem žalovaného činil 17 843 Kč a tento údaj zapsal do zákaznické karty. Pokud jde o další zapsaný údaj ve výši 20 000 Kč jako další čisté příjmy domácnosti, jedná se o příjem rodičů žalovaného a tento údaj získal z informací žalovaného. Údaj o odhadovaných měsíčních výdajích ve výši 6 000 Kč získal svědek taktéž z informací žalovaného, které nikterak neověřil a nevěděl, zda se jedná o výdaje na nájem, inkaso, nebo jiné výdaje. 10. Na základě shora uvedeného soud dospěl ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, kterou ověřila předloženou pracovní smlouvou a výplatními lístky. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalovaného, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním v předmětné věci. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy a výslech navržené svědkyně, která jednala se žalovaným za předchůdkyni, by byl nadbytečným, a proto nebyl soudem proveden. 11. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení