110 C 176/2022-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 90 586 Kč s úrokovým příslušenstvím, a to s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 23,348 % ročně z částky 88 324,52 Kč v kapitalizované výši 11 517,07 Kč za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 89 554,52 Kč v kapitalizované výši 8 251,03 Kč za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení. Skutkově v žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne 26. 6. 2020 úvěrovou smlouvu č. SSU20/101731 (dále jen„ smlouva“), na základě které mu poskytla úvěr ve výši 84 999 Kč na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslána v souladu se smlouvou přímo prodejci. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s roční úrokovou sazbou ve výši 23,348205 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 2 201 Kč vždy do 24. dne v kalendářním měsíci, kdy 1. splátka byla splatná [datum] a poslední [datum] Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 158 472 Kč. Žalovaný uhradil 11 005 Kč, a další splátky již neplatil, proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně se tak domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 79 521 Kč, úhrady dlužných splátek do zesplatnění ve výši 8 804 Kč, úhrady obchodního úroku spočítaného do data poslední splátky před zesplatněním ve výši 1 031 Kč a úhrady sankcí ve výši 1 000 Kč a vynaložených nákladů ve výši 230 Kč. 2. Žalovaný učinil skutková žalobní tvrzení nespornými a vysvětlil, že uhradil pouze 11 005 Kč a další platby nehradil z toho důvodu, že se dostal do finanční tísně. 3. Z nesporných tvrzení účastníků, z úvěrové smlouvy č. SSU20/101731 (čl. 12-13 spisu) a ze splátkového kalendáře (čl. 16-17 spisu) soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena spotřebitelská úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši 84 999 Kč za nákup vozidla VW [anonymizováno], s tím, že jistina úvěru byla poskytnuta přímo prodejci [právnická osoba], [IČO]. Úvěr byl poskytnut jako účelový na zaplacení ceny zboží. Žalovaný se zavázal úvěr s roční úrokovou sazbou 23,348205 % uhradit žalobkyni formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši po 2 201 Kč počínaje dnem [datum] vždy do 24. dne v kalendářním měsíci s tím, že úvěr měl být takto uhrazen do [datum]. Žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu pět splátek po 2 201 Kč, a to ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] Celkem tak uhradil 11 005 Kč. Další platby již neprovedl. 4. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně skutkově v žalobě a v jejím doplnění (čl. 26-29 spisu) tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů, a to vždy bez negativní informace, příp. s pozitivním vyhodnocením, v Centrální evidenci exekucí (bez záznamu) a v insolvenčním rejstříku, a dále srovnala příjmy a výdaje žalovaného. Vycházela z čistého měsíční příjmu žalovaného ve výši 17 000 Kč a z výše výdajů domácnosti 12 000 Kč. Výše příjmů a výdajů byly zaznamenány v matričním listu klienta, přičemž při zjišťování vycházela žalobkyně pouze z informací žalovaného, které nikterak neověřila. 6. Z výpisu z [příjmení], z rejstříku ISIR a rejstříku [příjmení] (čl. 30 spisu) bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedena žádná exekuce a v rejstřících není žádný negativní příznak. Žalobkyně však neprokázala, kdy byly tyto výpisy pořízeny, a zda k jejich pořízení došlo před uzavřením smlouvy se žalovaným. 7. Z matričního listu klienta (čl. 31 spisu) vyplynulo, že ke dni [datum] byl žalovaný důchodce, čistý měsíční příjem je uveden ve výši 17 000 Kč, výdaje domácnosti jsou uvedeny částkou 12 000 Kč, bydlel ve vlastním domě, byl ženatý a měl vyživovací povinnost ke dvěma osobám. V rámci své výpovědi žalovaný uvedl, že tehdy pobíral rentu ve výši 17 000 Kč a měl vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem ve věku 13 a 8 let, jako rodina bydleli v rodinném domě a spláceli hypotéku ve výši 4 415 Kč měsíčně. Při zjišťování výše příjmů a výdajů vycházela žalobkyně z informací, které jí poskytl a které nikterak neověřovala. 8. Na základě shora uvedeného soud dospívá k závěru, že žalobkyně nezjišťovala konkrétní individuální výdaje žalovaného a jak po poučení soudem u jednání dne [datum] o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. právní zástupce žalobkyně dotvrdil, žalobkyně vycházela pouze z informací žalovaného, kterému uvěřila. 9. Za uvedeného stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného nezkoumala v souladu se ZoSÚ, když nezjišťovala individuální výdaje žalovaného, zjistila pouze obecně, že měsíční výdaje v domácnosti činí 12 000 Kč a výdaje žalovaného nikterak neověřila. Navíc neprokázala, že by ověření výpisů z rejstříků [příjmení], ISIR a [příjmení] byly provedeny před uzavřením smlouvy. 10. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku ve výši 84 999 Kč a uhradil 11 005 Kč. 12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 11 005 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 84 999 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 73 994 Kč (84 999 – 11 005). Splatnost uvedené částky nastala [datum] na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do [datum], když výzva byla prokazatelně odeslána [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od [datum], povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení, avšak limitovaný žalobou v souladu s ustanovením § 153 o. s. ř. 13. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, když žalobkyně neprokázala, že by jí na přiznání těchto nároků vzniklo právo. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 64 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 28 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 7 870 Kč (po zaokrouhlení). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 28 108,47 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek 3 624 Kč, odměnu za 4 úkony právní služby, úkon po 4 740 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání), tj. 18 960 Kč, 4 režijní paušály k těmto úkonům po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, cestovného ve výši 250,59 Kč na trase [obec] – [obec] a zpět k jednání (celkem 36 km), osobním vozidlem [jméno] [příjmení], [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,8 l [číslo] km nafty, při vyhláškové ceně nafty, náhradu za ztrátu času za 2 započaté půlhodiny, tj. 200 Kč, přičemž z cestového a náhr