110 C 177/2022-75 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum] (viz čl. 18-25 spisu), se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 23 724 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 588,06 Kč a s 56 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 9 031,46 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu [číslo] s produktovým názvem D S0 HC týdenní POJ [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit, včetně poplatku ve výši 9 554 Kč, v celkové výši 19 554 Kč formou 52 týdenních splátek po 377 Kč (poslední splátku ve výši 327 Kč). První splátka byla splatná týden od uzavření smlouvy a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 1 500 Kč. Tato částka byla započtena částečně na úhradu jistiny, částečně na poplatky a podanou žalobou se žalobkyně domáhá úhrady zbývající nezaplacené částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (čl. 35-35 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovanou dne [datum] s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalované jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila na smlouvě svým podpisem, a zavázala se vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 9 554 Kč, celkem 19 554 Kč formou 52 splátek po 377 Kč (poslední splátku ve výši 327 Kč). Pro hotovostní variantu začínalo běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy. 4. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek (čl. 37-39 spisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila v rámci úvěrového vztahu dne [datum] 1 200 Kč a [datum] 300 Kč Celkem tak uhradila 1 500 Kč. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě, a žalovaná se zavázala formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu úvěru vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 19 554 Kč. Žalovaná uhradila 1 500 Kč. 6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitelka. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě (čl. 3v spisu) pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru ([příjmení]) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 18-25 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a [příjmení]) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalované. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalované. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 28 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne [datum] (půjčka byla uzavřena [datum]). V doplnění žaloby a u jednání před soudem dne [datum] (čl. 50-50 spisu) poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento navrhl výslech svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], zprostředkovatelky úvěru, která je schopna se přesně vyjádřit, jak příjmy a výdaje žalované před uzavřením smlouvy ověřovala. 8. Ze zákaznické karty (čl. 26-26 spisu) vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy byla žalovaná na mateřské/rodičovské dovolené a pobírala podporu 7 600 Kč měsíčně. Byla svobodná, bydlela se spolubydlícími. V kartě je uveden další příjem žalované 500 Kč, další čistý příjem domácnosti 17 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti jsou tedy uvedeny částkou 25 100 Kč. Výdaje jsou uvedeny v odhadované měsíční výši 2 500 Kč. V kolonce„ ověřené dokumenty“ je zaznačeno„ podpora nebo rozhodnutí o přiznání dávky [číslo]“. 9. Svědkyně [celé jméno svědkyně], slyšena u jednání dne [datum] (čl. 72-73 spisu) uvedla, že pro předchůdkyni pracovala jako obchodní zástupkyně do prosince 2020. Ve vztahu k žalované, s ní uzavřené smlouvě, a k zákaznické kartě uvedla, že tato byla v době uzavření smlouvy na rodičovské dovolené a k prokázání příjmů předložila přiznání o výši rodičovského příspěvku. Toto zakřížkovala v zákaznické kartě a zaznamenala v kolonce„ ověřené dokumenty“. Zjistila, že příjem žalované činil 7 600 Kč. Dále vycházela z informací žalované, že pobírá dětský přídavek 500 Kč měsíčně, pokud uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 17 000 Kč, tento potvrdily bratr a sestra žalované, kteří byli přítomnosti, a se kterými bydlela žalovaná ve společné domácnosti. Potvrdili také, že se všichni tři dělí o platby na bydlení, takže pokud jde o výdaje žalované ve výši 2 500 Kč, jedná se o údaj o platbě na bydlení, kdy tuto částku hradí žalovaná. 10. Na základě shora uvedeného soud dospěl ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalované, kterou ověřila předložením rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalované, byla zjištěna částka, kterou žalovaná hradí na bydlení, což potvrdili také její sourozenci. Další individuální výdaje žalované nebyly vůbec prověřeny. Nebyla zjištěna vůbec struktura výdajů. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalované dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním v předmětné věci. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala v souladu se ZoSÚ schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy. 11. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro přiznání částky, a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu obdržela částku ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdila svým podpisem, a uhradila 1 500 Kč. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele v