110 C 182/2022-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum] (viz čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 15 490 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 353,98 Kč a s 56 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 5 879,75 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s produktovým názvem D S0 HC týdenní POJ 10/ 2019 (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit, včetně poplatku ve výši 9 554 Kč, v celkové výši 19 554 Kč formou 52 týdenních splátek po 377 Kč (poslední splátku ve výši 327 Kč). První splátka byla splatná týden od uzavření smlouvy a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 8 824 Kč. Tato částka byla započtena částečně na úhradu jistiny, částečně na poplatky a podanou žalobou se žalobkyně domáhá úhrady zbývající nezaplacené částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (čl. 32-32 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovaným dne [datum] s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalovanému jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil na smlouvě svým podpisem. Zavázal se vrátit jistinu s poplatkem v celkové výši 19 554 Kč formou 52 splátek po 377 Kč (poslední splátku ve výši 327 Kč). Pro hotovostní variantu začínalo běžet první splátkové období dnem uzavření smlouvy. 4. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu splátek (čl. 34-35 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu dne [datum] 1 508 Kč, [datum] 1 500 Kč, [datum] 1 508 Kč, [datum] 1 508 Kč a ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy po 400 Kč Celkem tak uhradil 8 824 Kč. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu úvěru vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 19 554 Kč. Žalovaný uhradil 8 824 Kč. 6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě (čl. 3v spisu) pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru ([příjmení]) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 15-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a [příjmení]) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalovaného. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalovaného. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 24 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne [datum] (půjčka byla uzavřena [datum]). V doplnění žaloby a u jednání před soudem dne [datum] (čl. 45-45 spisu) poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento navrhl výslech svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], zprostředkovatelky úvěru, která je schopna se přesně vyjádřit, jak příjmy a výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy ověřovala. 8. Ze zákaznické karty (čl. 23-23 spisu) vyplynulo, že v době uzavírání smlouvy byl žalovaný zaměstnán jako dělník u [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 635 Kč, přičemž k prokázání těchto skutečností předložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu (viz poznámka v sekci„ ověřené dokumenty“ na čl. 23v spisu). Žalovaný byl svobodný a žil s rodiči. V kartě je uveden další čistý příjem domácnosti 17 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti jsou tedy uvedeny částkou 36 635 Kč. Výdaje jsou uvedeny v odhadované měsíční výši 3 000 Kč. 9. Svědkyně [celé jméno svědkyně], slyšena u jednání dne [datum] (čl. 61-62 spisu) uvedla, že pro předchůdkyni pracovala jako obchodní zástupkyně do prosince 2020. Ve vztahu k žalovanému, s ním uzavřené smlouvě, a k zákaznické kartě uvedla, že tento k prokázání příjmů předložil pracovní smlouvu z února 2018 a potvrzení o příjmu. Toto zaznamenala a označila v zákaznické kartě. Zjistila, že příjem žalovaného činil 19 635 Kč. Pokud uvedla do zákaznické karty další čisté příjmy domácnosti ve výši 17 000 Kč, byly to pravděpodobně příjmy prarodičů žalovaného, když tento žil s prarodiči, jednako se o jejich důchod. Tyto příjmy nikterak neověřovala, vycházela z informací od žalovaného. Výdaje žalovaného nikterak neověřovala, vycházela z informací žalovaného, že tyto představovaly 3 000 Kč měsíčně a uvedla je jako odhadované výdaje do zákaznické karty. Listiny, které jí žalovaný k prokázání příjmů předložil, a ze kterých výši ověřila, zaznamenala do kolonky ověřené dokumenty (čl. 23v spisu). 10. Na základě shora uvedeného soud dospěl ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, kterou ověřila předloženou pracovní smlouvou a jedním potvrzením o příjmu za prosinec 2019. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalovaného, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním v předmětné věci. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala v souladu se ZoSÚ schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy. 11. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 12. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro přiznání částky, a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu obdržel částku ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdil svým podpisem, a uhradil 8 824 Kč. 13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanove