110 C 187/2022-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady částky ve výši 44 993,17 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 19 314,38 Kč od [datum] a náhrady nákladů řízení. V žalobě skutkově tvrdila, že uzavřela se žalovaným na základě rámcové smlouvy o poskytování zápůjček ze dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum], na základě které mu vyplatila dne [datum] jistinu zápůjčky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s celkovými náklady zápůjčky v celkové výši 69 762 Kč vrátit žalobkyni formou 36 měsíčních splátek po 1 938 Kč (poslední splátka ve výši 1 932 Kč) s tím, že první splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný uhradil 10 535,62 Kč a další platby již neprovedl. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně neuhrazenou část jistiny zápůjčky zesplatnila ke dni [datum]. Kromě neuhrazené jistiny zápůjčky se žalobkyně domáhá úhrady neuhrazeného sjednaného obchodního úroku, úhrady administrativních poplatků dojednaných smlouvou, a dále úhrady smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z rámcové smlouvy o poskytování zápůjček uzavřené mezi účastníky [datum] (čl. 24-27 spisu), a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi účastníky [datum] (čl. 28-29 spisu, dále jen„ smlouva“), soud zjistil, že na základě rámcové smlouvy o poskytování zápůjček uzavřela žalobkyně se žalovaným dne [datum] konkrétní smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu zápůjčky spolu s celkovými náklady zápůjčky, tj. obchodním úrokem ve výši 29 362 Kč a administrativním poplatkem ve výši 14 400 Kč, celkem 69 762 Kč, uhradit žalobkyni formou 35 měsíčních splátek po 1 938 Kč a 36. splátku ve výši 1 932 Kč s tím, že splatnost 1. splátky byla dojednána na [datum]. K úhradě dluhu tak mělo dojít do [datum]. 4. Z dokladu o vyplacení zápůjčky (čl. 30 spisu) a ze sdělení [právnická osoba] (čl. 20 spisu) soud zjistil, že dne [datum] byla na běžný účet žalovaného č. účtu [bankovní účet] pod variabilním symbolem představující číslo smlouvy [číslo] připsána od žalobkyně částka ve výši 26 000 Kč (majitelem a disponentem účtu byl žalovaný). 5. Ze splátkového kalendáře (čl. 31-32 spisu) a z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný v rámci úvěrového vztahu na dluh uhradil částku ve výši 10 535,62 Kč. 6. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] dne [datum] jistinu zápůjčky ve výši 26 000 Kč bezhotovostně, převodem na účet žalovaného, a žalovaný se zavázal formou dojednaných splátek žalobkyni jistinu zápůjčky vrátit spolu s úrokem a poplatkem. Žalovaný uhradil 10 535,62 Kč. Další platby již neprovedl. 7. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 8. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy v podané žalobě absentovala jakákoli žalobní tvrzení. Soud proto u jednání dne [datum] právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. poučil o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti. V rámci soudem daného poučení právní zástupce žalobkyně dotvrdil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že sama aktivně nahlížela do příslušných registrů a evidencí, konkrétně do centrální evidence exekucí a do insolvenčního rejstříku, kdy výstup vůči žalovanému byl v obou případech negativní. Dále nahlížela do evidence platných a neplatných dokladů vedených v databázi Ministerstva vnitra ČR taktéž s negativním výstupem. Dále právní zástupce žalobkyně dotvrdil, že žalobkyně řádně posoudila příjmy žalovaného, který předložil pracovní smlouvu a výplatní lístek za měsíc listopad 2015 s tím, že žalovaný měl příjem 11 378 Kč. Z příjmu v této výši žalobkyně vycházela. 9. K prokázání zjišťování příjmové stránky žalovaného soud provedl důkaz přečtením podstatného obsahu, u jednání právním zástupcem žalobkyně, předložených listin, a zjistil, že žalovaný nebyl veden s pozitivním záznamem v Centrální evidenci exekuční, ani v insolvenčním rejstříku, a nebyl veden ani v evidenci Ministerstva vnitra ČR, pokud jde o neplatné doklady (viz výpis z Centrální evidence exekucí čl. 35 spisu, výpis z insolvenčního rejstříku čl. 36 spisu, výpis z databáze neplatných dokladů čl. 38 spisu). Z předložené pracovní smlouvy z [datum] (čl. 40 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán jako operátor výroby u společnosti [právnická osoba], [IČO], pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou do doby ukončení prací vykonávaných zaměstnancem u 1. zaměstnavatele, maximálně však na dobu tří let. Z výplatního lístku za listopad 2015 soud zjistil, že za uvedený měsíc byla vyplacena na účet žalovaného částka 13 915 Kč, včetně dobírky, s tím, že čistý příjem představoval 11 378 Kč. 10. Pokud jde o zjišťování výdajů žalovaného, právní zástupce žalobkyně po poučení soudem dotvrdil, že žalobkyně vycházela z výpisu z běžného účtu, a že není schopen rozklíčovat, k jakým konkrétním závěrům dospěla, tzn., jaké byly pravidelné měsíční výdaje žalovaného, a v tomto směru požádal soud o poskytnutí lhůty k dotvrzení s tím, že by konkrétní výdaje doložil předložením výpisu ze scoringového systému žalobkyně. Lhůta soudem poskytnuta nebyla s odůvodněním, že k otázce posuzování úvěruschopnosti s odbornou péčí již dlouhodobě existuje celá řada rozhodnutí jak předmětného soudu, tak Krajského soudu v Ostravě, a taktéž byla řešena Evropským soudním dvorem, a veškerá rozhodnutí by měla být právnímu zástupci žalobkyně známá, navíc od podání žaloby uplynula dostatečně dlouhá doba k tomu, aby žalobkyně uvedené dotvrdila a označila důkazy. Kromě toho předložení výpisu ze scoringového systému by dle názoru soudu nepostačovalo k prokázání zjišťování výdajů žalovaného v rámci posouzení úvěruschopnosti v souladu se spotřebitelským zákonem. 11. Za daného stavu tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy v rámci úvěruschopnosti žalovaného sama aktivně nahlížela do příslušných registrů a evidencí a zkoumala příjmovou stránku žalovaného, jeho příjem ověřila předložením pracovní smlouvy a mzdovým lístkem. Nezjišťovala však individuální výdaje žalovaného, a za tohoto stavu nepostupovala řádně a v souladu se spotřebitelským zákonem. 12. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 13. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu obdržel částku ve výši 26 000 Kč a uhradil 10 535,62 Kč. 14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 10 535,62 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 26 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu