110 C 237/2022-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném úhrady 61 660,04 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 9 058,44 Kč, smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 56 961,44 Kč od [datum] do zaplacení, a ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 61 660,04 Kč v kapitalizované výši 1 527,19 Kč za dobu od [datum] do [datum], a dále od [datum] do zaplacení. Skutkově v žalobě, v doplnění žaloby doručeném soudu [datum] (čl. 30-33 spisu) a rámci doplněných skutkových tvrzení u jednání dne [datum] (čl. 52 spisu) tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), v rámci které mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, a vzhledem k tomu, že žalovaný řádně hradil splátky tak, jak bylo ve smlouvě ujednáno, byl žalovanému úvěrový rámec navýšen na 60 000 Kč. Žalovaný celkem v rámci úvěrového rámce načerpal 96 941 Kč a uhradil 50 842 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci s 1. splátkou splatnou k 20. dni měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně splátky nehradil, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem z téhož data ke splacení celého úvěru. Žalovaný dluh neuhradil. Žalobkyně se proto domáhá úhrady neuhrazené jistiny úvěru ve výši 56 961,44 Kč, úhrady poplatků ve výši 514 Kč, poplatků za pojištění ve výši 2 884,60 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a příslušenství tak, jak je shora uvedeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (čl. 16-17 spisu) a ze splátkového kalendáře (čl. 18-20 spisu) vzal soud za prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] v rámci které se zavázala poskytnout mu bezúčelový revolvingový úvěr s výškou úvěrového rámce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci s 1. splátkou splatnou k 20. dni měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně hradil splátky tak, jak bylo ve smlouvě ujednáno, byl žalovanému úvěrový rámec počínaje dnem [datum] navýšen na částku 60 000 Kč. V rámci úvěrového rámce vyčerpal 96 941 Kč a uhradil 50 842 Kč tak, jak to vyplývá z výpisu čerpání splátek a úhrad (čl. 18-20 spisu). 4. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Žalobkyně skutkově v žalobě a v jejím doplnění (čl. 30-33 spisu) tvrdila, že před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného tak, že žalobkyně přezkoumala jeho úvěruschopnost při podpisu smlouvy [číslo] taktéž při aktivaci této smlouvy [číslo]. K prověření příjmů a výdajů žalovaného si žalobkyně vyžádala od žalovaného výpis z bankovního účtu a provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, ze kterých bylo zjištěno, že proti žalovanému není vedena žádná exekuce a v rejstřících není žádný negativní příznak. Žádný z uvedených výpisů však soudu žalobkyně nepředložila. Žalobkyně předložila soudu úvěrovou kartu žalovaného, a dále měl soud k dispozici informace uvedené v 1. odstavci smlouvy z [datum], ze kterých zjistil, že je zde uvedeno, že žalovaný žil s družkou, neměl vyživované děti, bydlel v bytě, zdrojem jeho příjmů byl důchod v čisté měsíční výši 16 700 Kč. To, že by byly zjišťovány výdaje žalovaného v době uzavření smlouvy, zde uvedeno není. V úvěrové kartě (čl. 34 spisu) je uvedeno, že tato se vztahuje k aktivaci smlouvy, kterou došlo k navýšení úvěrového rámce na 60 000 Kč. V rámci specifikace klienta je uvedeno, že žalovaný žil s družkou, neměl vyživované děti, bydlel v bytě, zdrojem jeho příjmů byl důchod v čisté měsíční výši 20 000 Kč, byl uveden příjem ostatních členů domácnosti 8 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 9 000 Kč. Dále byly uvedeny splátky jiným společnostem mimo žalobkyně ve výši 10 320 Kč a náklady na bydlení 6 227 Kč. Údaje se vztahují k datu schválení aktivace smlouvy, tj. k lednu 2021. Z předloženého výpisu z osobního účtu (čl. 41 spisu) se podává, že starobní důchod žalovaného v období vztahujícího se k původní smlouvě z [datum] činil 16 742 Kč. Kromě shora uvedených tvrzení a důkazů ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a při aktivaci smlouvy, právní zástupce žalobkyně po poučení soudem podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. u jednání dne [datum] ničeho dalšího nedotvrdil, uvedl, že pokud jde o příjmy a výdaje, jež jsou zaznamenány v úvěrové kartě (čl. 34 spisu), tyto žalobkyně zjišťovala z informací žalovaného, kterým uvěřila. 6. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného v době, kdy uzavírala s tímto úvěrovou smlouvu [číslo] ze dne [datum], a ověřila také výši jeho příjmů, který plynul ze starobního důchodu ve výši 16 742 Kč z výpisu z účtu žalovaného. Výdaje žalovaného nikterak nezkoumala. Toto zkoumání úvěruschopnosti se vztahovalo ke smlouvě uzavřené v červnu 2018. Pokud pak jde o tvrzené přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného při aktivaci smlouvy, jíž byl v únoru 2021 navýšen úvěrový rámec na 60 000 Kč, žalobkyně vycházela při zjišťování příjmů i výdajů žalovaného pouze z informací žalovaného, které nikterak neověřila. Takovéto zkoumání úvěruschopnosti je nedostatečné a není v souladu se ZoSÚ. 7. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 8. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal částku ve výši 96 941 Kč a uhradil 50 842 Kč. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 50 842 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 96 941 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 46 099 Kč (96 941 – 50 842). Splatnost uvedené částky nastala [datum] na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů, když výzva byla prokazatelně odeslána [datum] na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovaný do 7 dnů, tj. do [datum] dlužnou částku neuhradil, a proto je od [datum] s úhradou v prodlení. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. od tohoto dne povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně až do zaplacení. 10. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, když žalobkyně neprokázala, že b