110 C 52/2022-112 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum], postoupenou zdejšímu soudu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 2021 čj. [číslo jednací], doplněnou 28. 2. 2022 a [datum] domáhala po žalovaném úhrady 37 046,58 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě kapitalizovaného úroku ve výši 2 531,58 Kč za dobu od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 062,84 Kč za dobu od [datum] do [datum] a ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Skutkově tvrdila, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 892,08 Kč počínaje dnem [datum]. Měl uhradit 72 splátek. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne [datum] úvěr žalovanému poskytla bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný však svou povinnost řádně a včas úvěr splácet nesplnil, když v rámci úvěrového vztahu uhradil 15 192,73 Kč. Žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný tak dluží jistinu ve výši 34 546,58 Kč, smluvní úrok z jistiny 2 531,58 Kč, smluvní poplatky ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 100 Kč a je povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z žádosti o úvěr (čl. 104 spisu) a ze smlouvy o úvěru (dále jen„ smlouva“, čl. 55-58 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal dne [datum] o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč s pojištěním schopnosti úvěr splácet s tím, že úvěr bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci při počtu 72 splátek. Dne [datum] na základě žádosti žalovaného uzavřely účastnice smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] z účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, včetně úhrady pojištění, ve výši po 972,08 Kč počínaje dnem [datum] vždy k 20. dni v měsíci. Roční úroková sazba byla stanovena pevná ve výši 17,10 % p. a., a roční procentní sazba nákladů na úvěr ve výši 20,04 %. 4. Z výpisu z běžného účtu (čl. 61-61 spisu) soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému na účet č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč nazvaná„ čerpání úvěru [číslo]“ pod [variabilní symbol] označujícím číslo účtu, ze kterého měl být úvěr poskytnut tak, jak je to uvedeno ve smlouvě. 5. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovaným sporováno, vzal soud za prokázáno, že rámci úvěrového vztahu žalovaný na dluh uhradil 15 192,73 Kč. 6. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena úvěrová smlouva dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému [datum] převodem ze svého účtu označeného ve smlouvě na účet žalovaného označeného ve smlouvě (žalovaným podepsanou) úvěr v celkové výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku spolu s úrokem formou splátek, tak jak je uvedeno shora. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. V rámci doplněných skutkových žalobních tvrzení z [datum] a rámci doplnění tvrzení, které právní zástupkyně žalobkyně učinila při jednání před soudem dne [datum], žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s právními předpisy, zhodnotila individuálně jeho žádost o úvěr, zkontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další (čl. 92-92 a čl. 102 spisu). V daném případě vycházela z výše příjmu, kterého žalovaný dosáhl a jehož výši uvedl v žádosti o úvěr, 13 811 Kč. V tomto směru doložil potvrzení o výši příjmů. Žalovaný byl v době zkoumání úvěruschopnosti zaměstnaný s pracovní smlouvou na dobu určitou do [datum], bydlel ve vlastním domě nebo bytě, žil s družkou, celkové příjmy domácnosti činily 18 000 Kč, měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti a splácel další úvěry ve splátkách po 3 438,08 Kč měsíčně, přičemž nebyl u žádného úvěru po splatnosti. Registry dlužníků byly ověřeny vždy s negativním výsledkem, nebylo vůči němu vedeno insolvenční řízení a předložil platný občanský průkaz. Pokud jde o zjišťování pravidelných měsíčních individuálních výdajů žalovaného, tyto byly ověřeny z jeho výpisů z běžného účtu. Z tohoto bylo zjištěno, že měl pravidelné měsíční výdaje se splácením stavebního spoření 100 Kč, s životním pojištěním 303 Kč, splácel splátky úvěru ve výši 3 438,08 Kč, a dále měl každý měsíc příkaz k úhradě ve výši 200 Kč a 700 Kč, z čehož žalobkyně dovodila, že se jedná o platby spojené s bydlením. 8. Z žádosti (čl. 104 spisu), z potvrzení o výši příjmu (čl. 101 spisu) a z výpisů z běžného účtu za měsíce 3/ 2018 – 7/ 2018 (čl. 93-100 spisu) vzal soud za prokázáno, že [datum] v rámci žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem za 3 měsíce 13 811 Kč, že má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum] u společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], kde pracuje jako dělník. Žije s družkou ve vlastním domě nebo bytě a celkový příjem domácnosti představuje 18 000 Kč (bez bližšího odůvodnění, o jaký další příjem se jedná). Z potvrzení zaměstnavatele vystaveného dne [datum] (čl. 101 spisu) soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 13 834 Kč. Pokud jde o pravidelné odchozí platby žalovaného, které jsou uvedeny ve výpisech z běžného účtu, vzal soud za prokázáno, že tento platí měsíčně 100 Kč na stavební spoření, 303 Kč na životní pojištění, 3 482,70 Kč představuje splátka dalšího úvěru a má dány příkazy k úhradě ve výši 200 Kč a 700 Kč. 9. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud uzavírá, že příjmy žalovaného, které byly zjištěny a podloženy v době uzavření smlouvy, představovaly částku 13 811 Kč čistého měsíčně, jeho výdaje 4 738 Kč (podloženo výpisy z účtů), zůstatek činil 9 073 Kč, po uhrazení splátky 972 Kč na základě předmětné smlouvy činil zůstatek 8 101 Kč. Tuto částku by měl mít žalovaný k dispozici. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl vyživovací povinnost minimálně k jednomu dítěti, přičemž z uvedené částky měl hradit veškeré náklady na zajištění potravin, drogistického zboží a další nezbytné výdaje, a vzhledem k tomu, že pokud jde o bydlení, žalobkyně nezjistila, o jaké platby na bydlení ve výši 200 Kč a 700 Kč se jedná, když tyto nebyly objasněny, ani ničím doloženy, a částka na bydlení se soudu jeví v dané regionu velmi nízká, má soud za to, že částka 8 101 Kč, kterou by měl žalovaný k dispozici, je velmi nízká k pokrytí dalších životních nákladů. Navíc žalobkyně nezohlednila ani to, že žalovanému úvěr poskytla [datum], avšak pracovní smlouvu měl uzavřenu na dobu určitou do konce roku 2018. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena žalobkyní správně, a za těchto podmínek úvěr neměl být žalovanému poskytnut. 10. Žalobkyně tak neprokázala, že by před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se spotřebitelským zákonem, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy. 11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazat