110 C 77/2022-69 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 44 032 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a zaplacení částky 8 404 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě částku úvěru ve výši 39 000 Kč, přičemž k vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 54,18 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši po 2 521 Kč (součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 309 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze [číslo] smlouvy - pojistná smlouva) splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2021 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – elektronicky, kdy žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který způsob uzavření smlouvy upravuje, přičemž daný kód se objevuje ve všech předložených dokumentech, tj. jak v návrhu na uzavření smlouvy, tak v přihlášce do pojištění pro případ nesplnění povinnosti a v příloze [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy (viz doplnění skutkových žalobních tvrzení ohledně procesu uzavření smlouvy čl. 65v spisu). Žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru oznámením o schválení úvěru, jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář a toto bylo žalovanému zasláno na dodejku. V rámci úvěrového vztahu žalovaný uhradil 10 084 Kč, další platby již neprovedl. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou k datu [datum]. Po zesplatnění úvěru žalovaný již ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu právní zástupkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla z její strany prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Na základě tzv. scoringu žalovaného (jedná se o interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka) bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, a ani zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ze smlouvy o úvěru z [datum] (čl. 7-9 spisu), z dodatku [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze [datum] (čl. 40-41 spisu), z informací pro podpis na dálku (čl. 42-42 spisu), z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr ze [datum] (čl. 39-39 spisu), z oznámení o schválení úvěru ze [datum] a z dodejky k oznámení (čl. 10 a 18 spisu) soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – elektronicky, kdy žalovanému byl udělen speciální kód tak, jak je popsáno v technických parametrech ohledně podpisu uzavření smlouvy (čl. 42-42 spisu). Jedná se o desetimístný náhodně vygenerovaný jedinečný kód [číslo] přičemž tímto kódem byly podepsány veškeré dokumenty týkající se uzavření smlouvy, tj. návrh na uzavření smlouvy, příloha [číslo] k návrhu smlouvy i dodatek [číslo] k návrhu smlouvy. Návrh na uzavření smlouvy je zároveň smlouvou z [datum], kdy oznámením o schválení úvěru ze [datum] (čl. 10 spisu) sdělila žalobkyně žalovanému, že akceptovala návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve znění dodatku [číslo] k této smlouvě a současně žalovanému vystavila splátkový kalendář (čl. 11 spisu), z něhož bylo zjištěno, že žalovaný měl uhradit 36 měsíčních splátek vždy k 14. dni v měsíci po 2 521 Kč (včetně pojištění ve výši 309 Kč). Splátky byly započítávány jednak na splátku úroku, jednak na splátku jistiny, 1. splátka měla být uhrazena [datum] a poslední splátka měla být uhrazena [datum]. Předmětem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 39 000 Kč na dobu 36 měsíců, přičemž zápůjční úroková sazba úvěru činila 54,17 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. RPSN smlouvy činilo 69,87 %. Dne [datum] žalobkyně vyplatila na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. ú. [bankovní účet] pod VS odpovídající číslu smlouvy [číslo] částku úvěru ve výši 39 000 Kč. 4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla [datum] poskytnuta žalobkyní žalovanému převodem na účet částka ve výši 39 000 Kč a žalovaný se tuto částku spolu s úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 5. Z tvrzení žalobkyně a z karty klienta (čl. 16 spisu), vzal soud za prokázáno, že v rámci úvěrového vztahu žalovaný uhradil 4 splátky po 2 521 Kč a to ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] Celkem tedy uhradil 10 084 Kč. 6. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného kromě tvrzení uvedených v žalobě, po poučení soudem žalobkyně dotvrdila (čl. 65v spisu), že pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně z informací, které jí žalovaný poskytl a tyto uvedla do hodnocení klienta (čl. 24 spisu). Výdajová stránka žalovaného byla stanovena částkou 7 244 Kč s tím, že pokud jde o výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 3 384 Kč, žalobkyně vycházela pouze z informací žalovaného. 7. Z formuláře hodnocení klienta (čl. 24 spisu), z karty klienta (čl. 16 spisu) a z výpisů z účtu žalovaného (čl. 25, [číslo] spisu) soud zjistil, že ke dni uzavření smlouvy je v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [obec a číslo], s příjmy 18 460 Kč měsíčně, výdaje jsou uvedeny částkou 7 244 Kč měsíčně, z toho bydlení (nájemné, inkaso) je uvedeno částkou 3 384 Kč měsíčně, a je uvedena částka životního minima 3 860 Kč měsíčně. Není uvedena žádná vyživovací povinnost. Z výpisů z účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že od společnosti [právnická osoba] byla [datum] na účet žalovaného připsána částka 17 994 Kč, dne [datum] částka 3 422 Kč, dne [datum] částka 19 151 Kč. 8. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, tuto ověřila z předložených výpisů z účtů a dospěla tak k závěru, že průměrný příjem žalovaného představuje 18 460 Kč. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného v době uzavření smlouvy, tuto stránku žalobkyně nikterak neověřila a vycházela pouze z tvrzení žalovaného o jeho výdajích. Vycházela pouze z informací žalovaného, že měsíčně platí za bydlení 3 384 Kč a dle svého uvážení zahrnula do výdajů žalovaného částku životního minima ve výši 3 860 Kč jako částku paušální. Soud má za to, že takto paušálně stanovená částka, byť v případě životního minima stanovená zákonem, jakožto částka odpovídající minimálním výdajům žalovaného, nic nevypovídá o konkrétních výdajích žalovaného, které mohly být mnohonásobně vyšší, a jejich konkrétní výše nebyla s paušální částkou takto stanovenou v žádném poměru. Pokud jde o výdaj žalovaného na bydlení ve výši 3 384 Kč měsíčně, je zcela zřejmé, že tato částka neodpovídá průměrným měsíčním nákladům na bydlení a je naděvší pochybnost nepřiměřeně nízká. 9. Z nebankovního registru klientských informací a z rejstříku [příjmení] (čl. 32 a 33 spisu) bylo zjištěno, že u žalovaného nejsou uvedena žádná data ohledn