111 C 59/2022-127 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 21. 2. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplatit částku 6 718 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 5. 5. 2021 do zaplacení a částku 280 Kč s odůvodněním, že žalobkyně dne 17. 4. 2021 odstoupila od kupní smlouvy uzavřené dne 7. 4. 2021 a žalovaná jí dosud ani přes odeslanou výzvu nevrátila zaplacenou kupní cenu ve výši 6 718 Kč, a jelikož si žalobkyně musela skříň, původně koupenou u žalované, koupit po odstoupení u jiného dodavatele, vznikla jí škoda 280 Kč jako rozdíl kupních cen. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 280 Kč z titulu škody vzala žalobkyně podáním doručeným soudu dne 16. 6. 2022 žalobu zpět. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože v dané věci šlo o odstoupení od spotřebitelské smlouvy ve lhůtě 14 dnů od dodání zboží, ale ze strany žalované dosud nenastala splatnost její povinnosti vrátit plnění od žalobkyně s ohledem na nevrácení zboží od žalobkyně. 3. Po provedeném dokazování přečtením listin soud z hlediska skutkového stavu dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2021 kupní smlouvu a to ve chvíli, kdy objednávka kupujícího, což byla žalobkyně jako fyzická nepodnikající osoba, byla akceptována žalovanou jako podnikatelem, provozovatelem e-shopu. Předmětem koupě byla moderní šatní skříň [anonymizováno] 180 cm, bílá za cenu 6 119 Kč. Účastníci si současně sjednali dovoz předmětu koupě do místa určeného kupujícím a to za cenu 599 Kč. Žalobkyně kupní cenu v celkové výši 6 718 Kč žalované zaplatila ke dni 7. 4. 2021 převodem z účtu, což žalobkyně doložila stvrzenkou od žalované. Doba uzavření kupní smlouvy, její předmět a ani zaplacení kupní ceny nebyly mezi účastníky sporné. Předmět koupě byl žalovanou žalobkyni doručen dne 7. 4. 2021 na dohodnuté místo. Doručená věc byla označena názvem [anonymizováno] a i návod na montáž zněl na skříň [anonymizováno]. Skutečnosti ohledně doby dodání předmětu koupě a jejího označení učinila žalovaná rovněž nesporné. Žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila, odstoupení odeslala žalované do její datové schránky a žalované bylo doručeno ke dni 18. 4. 2021. Žalovaná evidovala záležitost jako reklamaci [číslo]. Žalovaná skutečnost odstoupení i dobu doručení učinila nespornou. Rovněž bylo nesporné, že účastníci si dohodli, že po odstoupení od smlouvy si žalovaná předmět koupě od žalobkyně vyzvedne v místě původního doručení a odveze si jej. Dne 5. 5. 2021 se dopravce žalované dostavil do místa odvozu za účelem stáhnutí skříně [anonymizováno] 180 cm, tuto však nenaložil a neodvezl z důvodu popsaného v listu dopravce jako„ agresivní zákazník-nezabalené!“. V emailu ze dne 5. 5. 2021 žalovaná žalobkyni oznámila, že zmařila odvoz pro nedodržení smluvních podmínek o stavu odvážené věci, kdy skříň nebyla připravena k transportu, vyzvala žalobkyni, aby skříň sama doručila do 30. 5. 2021 do skladu žalované v [obec], jinak bude mít žalovaná za to, že si skříň ponechala. Žalovaná žalobkyni dosud částku kupní ceny ve výši 6 718 Kč nezaplatila. 4. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že mezi účastníky vznikl dle § 1721 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) závazek na základě uzavřené kupní smlouvy dle § 2079 odst. 1 o. z. Podle § 2158 o. z. šlo o prodej zboží v obchodě, neboť prodávajícím byl podnikatel, kupující podnikatel nebyl. Předmětem prodeje byla věc nová, nešlo o věc již vadnou a z toho důvodu prodávanou za nižší cenu, ani o věc použitou či opotřebenou. Po zaplacení a převzetí věci se ukázalo, že věc je vadná, protože byla dodána jiná věc, než objednaná. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, tj. prostředky komunikace na dálku, mezi žalobkyní jako spotřebitelem dle definice v § 419 o. z., dle níž spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná, a mezi žalovanou, jako podnikatelem dle definice v § 420 odst. 1, 2 o. z., dle níž kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Podle § 1829 odst. 1 písm. a) o. z. má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží. Podle § 1835 o. z. (speciální k § 1831 o. z.) podnikatel převezme zboží od spotřebitele v jeho domácnosti na své náklady, jestliže spotřebitel odstoupí od smlouvy uzavřené mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, zboží bylo dodáno do domácnosti spotřebitele v okamžiku uzavření smlouvy a povaha zboží jej neumožňuje odeslat obvyklou poštovní cestou. V případě ochrany spotřebitele se dle § 1812 odst. 2 o. z. jedná o úpravu relativně kogentní, tj. nelze se od ní odchýlit dohodou smluvních stran, ledaže by šlo o podmínky pro spotřebitele ještě výhodnější. Požadavek žalované, aby žalobkyně jako kupující, sama realizovala vrácení zboží, které jí bylo dodáno do domácnosti, proto je v rozporu se zákonem a nepřihlíží se k němu, byť je součástí smluvních podmínek žalované. To samé platí i o obalu zboží. Zákon v souvislosti s odstoupením od smlouvy neklade na spotřebitele žádný požadavek na předložení zboží v původním či neporušeném obalu. Proto ani prodávající nemůže uložit tuto povinnost, kterou zákon nezná. Nepřípustným způsobem by tak prodávající omezil přístup spotřebitele k jeho právům, čímž by porušil zákon. Pokud takový postup určují ustanovení v obchodních podmínkách, nepřihlíží se k němu. Viz § 1814 písm. a), § 1815 o. z. Žalobkyni v dané věci vzniklo právo od smlouvy odstoupit, což i v zákonné 14denní lhůtě od převzetí zboží učinila. Dle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku, žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení toho, co plnila, tj. na vrácení zaplacené kupní ceny. Pokud žalovaná dosud kupní cenu žalobkyni nevrátila, došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o. z. a je povinna žalobkyni vydat, oč se obohatila, tedy částku 6 718 Kč. Obrana žalované, tvrdící, že jí dosud povinnost k vrácení kupní ceny nevznikla, protože žalobkyně zboží nevrátila, byla lichá. Žalovaná odkazovala na § 1832 odst. 4 o. z., dle něhož odstoupí-li spotřebitel od kupní smlouvy, podnikatel není povinen vrátit přijaté peněžní prostředky spotřebiteli dříve, než mu spotřebitel zboží předá nebo prokáže, že zboží podnikateli odeslal. V souladu s § 1975 o. z., dle něhož je věřitel v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu, lze dospět k závěru, že žalovaná se počínaje dnem 5. 5. 2021 ocitla v prodlení z důvodu neposkytnutí potřebné součinnosti k odvozu zboží od žalobkyně. Její požadavek na zabalení zboží byl nezákonný, tudíž žalovaná tím, že zboží dne 5. 5. 2021 nenaložila a neodvezla, sama svým jednáním zmařila zákonnou podmínku pro vznik povinnosti na její straně k vrácení přijatého peněžitého plnění v případě odstoupení od smlouvy. Důsledkem prodlení věřitele je vyloučení odpovědnosti dlužníka za jeho prodlení, tj. pokud je věřitel v prodlení, nemůže být v prodlení dlužník. Žalované nejpozději dne 5. 5. 2021 vznikla povinnost kupní cenu žalobkyni vrátit. Soud proto žalované povinnost k úhradě dosud nesplněné povinnosti uložil v tomto rozsudku a to společně s povinností zaplatit i úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V přesahujícím rozsahu požadavku na úrok z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bylo řízeni v důsledku zpětvzetí zastaveno. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů, neboť její neúspěch spočíval v poměrně nepatrné výši předmětu řízení. Žalobkyně účelně vynaložila na uplatnění práva částku v celkové výši 1 221 Kč, což je náhrada hotových výdajů na jízdné za cestu zástupce žalobkyně k ústnímu jednání (kdy udělená plná moc ze dne 19. 8. 2022 zástupkyni zmocnila výslovně jen k zastupování u ústního jednání a jako místo výplaty soudem přiznaného plnění) v celkové délce 204 km k jednání na trase [příjmení] [jméno] [příjmení] a zpět vozidlem [registrační značka] při nákupu naturalu 95 za cenu 1,73 euro. 6. Žalované byla uložena i povinnost zaplatit státu soudní poplatek, protože žalobkyně byla v tomto řízení od placení osvobozena, dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., proto přešla poplatková povinnost na žalovanou, která byla procesně neúspěšná, výše soudního poplatku byla stanoven