111 C 88/2022-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2021 domáhala po žalované zaplatit částku 3 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 8. 7. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení v částce 101,03 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 217 Kč s odůvodněním, že dne 3. 1. 2021 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peníze ve výši 3 000 Kč výplatou na účet žalované, úvěr byl splatný v částce 3 000 Kč do 2. 2. 2021, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, žalovaná se se splácením úvěru dostala do prodlení, vznikla ji tak povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Pohledávka byla ke dni 29. 3. 2021 písemnou smlouvou postoupena žalobkyni, žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu. V rozsahu požadavku na zaplacení částky 504 Kč za kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu, vzala žalobkyně bez bližšího odůvodnění žalobu po zahájení řízení zpět. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 11. 4. 2022 náhradní formou doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po dokazování provedeném přečtením všeobecných podmínek poskytování úvěrů, informance o spotřebitelském úvěru, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, záznamu úhrad, oznámení o postoupení a předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav. Dne 3. 1. 2021 byla vyhotovena smlouva o úvěru [číslo] dle obsahu smlouvy měla žalovaná (fyzická osoba) jako klient získat od věřitele [právnická osoba] [IČO] úvěr ve výši 3 000 Kč splatný při podpisu smlouvy, úrok byl sjednán nebyl, žalovaná měla celkem věřiteli zaplatit částku 3 000 Kč splatnou do 30 dnů od poskytnutí. Ve smlouvě bylo uvedeno, že při prodlení klienta se zaplacením jakékoliv splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý dne prodlení, pokuta byla splatná den následující po dni prodlení. Přílohou smlouvy byly Obchodní podmínky, smlouva se měla stát platnou a účinnou okamžikem vyjádření souhlasu věřitele. Smlouva byla soudu předložena v podobě, kdy byla napsána strojově a neobsahovala podpis žádné smluvní strany, resp. obrázek podpisu na místě označeném jménem a příjmením žalované byl nečitelný natolik, že vylučoval jednoznačné spojení s osobou žalované. Stejný obrázek podpisu obsahovala i listina s informací o spotřebitelském úvěru, pro nečitelnost jej nebylo možno ztotožnit výlučně s osobou žalované. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 29. 3. 2021 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, kdy v textu smlouvy je uveden odkaz na Přílohu 1, jež měla obsahovat postoupené pohledávky, žádná příloha však součástí soudu předložené smlouvy nebyla. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalované v dopise ze dne 14. 7. 2021 odeslaném poštou dne 15. 7. 2021 na adresu žalované, která byla uvedena ve smlouvě o úvěru. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky byť částečně došlo. 4. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V dané věci byla žalobkyně nadaná aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Žalobkyně svou legitimaci prokázala oznámením postoupení věřitelem dlužníkovi. Provedenými důkazy však nebyla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. Právní teorie se však dosud shoduje na závěru, že pouze uznávaný elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť nebylo prokázáno, že úvěrovou smlouvu podepsala právě žalovaná. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobě mohlo být vyhověno pouze z pohledu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z., kdy výplatou částky 3 000 Kč by žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalované vyplaceny. Výplata měla proběhnout při podpisu smlouvy, jejíž existence ale v řízení nebyla prokázána. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, kdy procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.