111 C 93/2022-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 domáhala po žalované zaplatit částku 37 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení v částce 3 767,12 Kč, s úrokem v částce 5 900 Kč a s náklady spojenými s uplatnění pohledávky v částce 217 Kč s odůvodněním, že dne 27. 10. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peníze ve výši 25 000 Kč výplatou na účet žalované, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru i úrok, úvěr byl splatný v částce 30 750 Kč do 28. 11. 2019, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, žalovaná se se splácením úvěru dostala do prodlení, vznikla ji tak povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení. Pohledávka byla ke dni 14. 6. 2021 písemnou smlouvou postoupena žalobkyni, žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 11. 4. 2022 náhradní formou doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po dokazování provedeném přečtením všeobecných podmínek poskytování úvěrů, smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, informační tabulky, záznamu úhrad, oznámení o postoupení a předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, soud zjistil následující skutkový stav. Dnem 27. 10. 2019 byla datována smlouva o úvěru [číslo] dle obsahu smlouvy měla žalovaná (fyzická osoba) jako klient získat od věřitele [právnická osoba] [IČO] úvěr ve výši 25 000 Kč splatný do 28. 11. 2019, úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, žalovaná měla celkem věřiteli zaplatit částku 30 750 Kč. Ve smlouvě bylo uvedeno číslo účtu žalované [bankovní účet] a dále v ní bylo uvedeno, že při prodlení klienta se zaplacením jakékoliv splátky je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý dne prodlení, pokuta byla splatná den následující po dni prodlení. Přílohou smlouvy byly Obchodní podmínky, smlouva se měla stát platnou a účinnou okamžikem vyjádření souhlasu věřitele. Smlouva byla soudu předložena v podobě, kdy byla napsána strojově a neobsahovala podpis žádné smluvní strany. Zaplacení platby ve výši 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet věřitele bylo prokázáno výpisem z bankovního účtu ze dne 30. 7. 2018. Rovněž výpisem z účtu bylo prokázáno, že dne 29. 10. 2019 byla na účet č. [bankovní účet] odeslána od věřitele částka 25 000 Kč. V tomto výpise nebyl u čísla protiúčtu uveden název protiúčtu, transakce byla označena popisem„ pujcka od [webová adresa] c. [číslo]“, jméno, příjmení nebo rodné číslo žalované v popisu transakce nebylo uvedeno. V předložené tabulce s údaji o klientovi bylo uvedeno jméno a příjmení žalované, rodné číslo, identifikační číslo kontraktu (stejné, jako na smlouvě), adresa bydliště, emailová adresa, jakékoliv označení bankovního účtu uvedeno nebylo. Mezi věřitelem a žalobkyní byla uzavřena dne 11. 6. 2021 smlouva o postoupení pohledávek, která neobsahovala identifikaci žalované pohledávky, kdy v textu smlouvy je uveden odkaz na Přílohu 1, jež měla obsahovat postoupené pohledávky, žádná příloha však součástí soudu předložené smlouvy nebyla. Postoupení pohledávky oznámil původní věřitel (tj. postupitel) žalované v dopise ze dne 25. 6. 2021 odeslaném poštou dne 29. 6. 2021 na adresu [adresa žalované]. Dopisem ze dne 9. 11. 2021 advokát žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 43 400 Kč do 9. 12. 2021, jinak bude podána soudní žaloba, dopis byl žalované odeslán poštou dne 11. 11. 2021 rovněž na adresu [adresa žalované]. V řízení nevyšlo najevo, že k úhradě žalované částky byť částečně došlo. 4. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V dané věci byla žalobkyně nadaná aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Žalobkyně svou legitimaci prokázala oznámením postoupení věřitelem dlužníkovi. Provedenými důkazy však nebyla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Z uvedeného zákona plyne, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů. Právní teorie se však dosud shoduje na závěru, že pouze uznávaný elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za uznávaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje, v § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, je požadavek na písemnou formu smlouvy, kterou se sjednává spotřebitelský úvěr, vznesen, nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá však za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V dané věci provedeným dokazováním nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co věřitel ve svých obchodních podmínkách označil za kontraktační proces. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobě mohlo být vyhověno pouze z pohledu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z., kdy výplatou částky 25 000 Kč na svůj účet by žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Provedené důkazy ale neprokázaly, že peníze byly žalované vyplaceny. Výplata byla doložena výpisem z bankovního účtu věřitele, přičemž číslo bankovního účtu žalované plynulo z obsahu úvěrové smlouvy, jejíž uzavření ale v řízení nebylo prokázáno. Skutečnost, že účet č. [bankovní účet] měla ke dni výplaty peněz, tj. 29. 10. 2019, v dispozici jen a právě žalovaná, nebyla zjištěna ani z listiny, předložené k důkazu o tzv. ověřovací platbě v částce 0,01 Kč, která byla provedena z účtu [bankovní účet] a tento byl označen názvem v podobě jména a příjmení žalované, protože k realizaci ověřovací platby došlo již dne 30. 7. 2018, tj. 14 měsíců před výplatou tvrzeného úvěru. Tudíž nebylo možno dospět k závěru, že pro značný časový odstup je záznam ověřovací platby důkazem pro tvrzení, že žalovaná byla majitelem stejného účtu i ke dni 29. 10. 2019. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšn