112 C 106/2022-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 9 887 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela s žalovanou prostřednictvím svých internetových stránek smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované na její bankovní účet poskytnut úvěr v částce 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu se sjednanými poplatky (495 Kč za poskytnutí úvěru a 1 485 Kč za prodloužení splatnosti) splatit ve 24 měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované tak, že ověřila, zda má žalovaná úvěry u jiných společností, byla prověřena v registrech [příjmení], v Centrální evidenci exekucí i v insolvenčním rejstříku. Provedla credit scoring, posoudila její příjmovou a výdajovou stránku, a další podstatné ukazatele., např. věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Žalovaná celkem uhradila 13 823 Kč, avšak se splátkami se dostala do prodlení a neuhradila je ani přes upomínky, a z tohoto důvodu byly žalované vyúčtovány účelně vynaložené náklady v částce 130 Kč. Žalobkyně proto ke dni [datum] úvěr zesplatnila a žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, za což žalobkyně požaduje další náklady ve výši 130 Kč. Celková dlužná částka činí 9 887 Kč, přičemž neuhrazená, nesplacená jistina činí 9 499 Kč, úroky činí 388 Kč a žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 872,54 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 9 887 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně i žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč jako hotovostní bezúčelový úvěr za poplatek 495 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit 24 splátkami v částkách specifikovaných ve splátkovém kalendáři, který tvoří součást smlouvy, kdy mělo být uhrazeno 20 640 Kč, a roční úroková sazba činila 49,10 %. Dále byly sjednány poplatky za korunový odklad 1 Kč, popř. náklady spojené s upomínáním v částce 100 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím unikátního kódu, který jí byl žalobkyní zaslán dne [datum] pro účely předpisu smlouvy a částka 15 000 Kč byla žalované poukázána žalobkyní na účet určený ve smlouvě dne [datum]. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila za dobu trvání smlouvy v nepravidelných splátkách celkem částku 13 823 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě nesplaceného úvěru ve výši 15 039 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy, která jí byla zaslána doporučeně dne [datum]. 4. Žaloba je převážně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu ust. § 1824 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z. Dle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve sjednaných 24 měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na úvěr uhradila 13 826 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila něčeho dalšího. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalované, avšak k tomu nebyly soudu předloženy ani navrženy žádné důkazy. V úvěrové smlouvě jsou zaznamenány pouze osobní údaje žalované, nikoli však údaje o její příjmové a výdajové stránce. Nebylo prokázáno ani to, že by žalovaná byla věřitelem prověřena v externích úvěrových registrech, jak žalobkyně tvrdí. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tedy neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 o. z. a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, poníženou o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni již poskytla, tj. o částku 13 826 Kč. Soud proto žalobě vyhověl v částce 1 177 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky, na které má nárok podle ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 8,25 % ročně. Úroky byly žalobkyni přiznány v souladu s žalobním požadavkem za dobu od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 43,60 Kč a od [datum] do zaplacení, ačkoli se žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky dostala již dříve (dle lhůty stanovené ke splnění dluhu v předžalobní výzvě ze dne [datum] nastala splatnost již [datum]). Ve zbývající části, tj. co do částky 8 710 Kč (neuhrazené úroky, poplatky) s úroky z prodlení, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť všechny tyto nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení ve výši přesahující částku přiznanou soudem, neboť výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně má s ohledem na počátek prodlení žalované nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, nikoli požadovaných 8,5 % ročně. 5. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, které měla ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.