115 C 193/2022-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2022 a doplněnou dne 4. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 28. 10. 2015 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že nabyla žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2018, kterou uzavřela se [právnická osoba] [právnická osoba] Žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] [právnická osoba] poskytla žalovanému dne 21. 10. 2015 úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne 27. 10. 2015. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které žalovaný vyplnil elektronický formulář – žádost o zápůjčku, následně byla na email žalovaného zaslaná smlouva o zápůjčce, kterou žalovaný akceptoval stisknutím příslušného tlačítka v emailu. Poté žalovaný převedl na účet [právnická osoba] [právnická osoba] částku 1 Kč a [právnická osoba] [právnická osoba] zaslala dne 21. 10. 2015 na účet žalovaného částku 3 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaný dosud neuhradil na žalobou uplatněnou pohledávku ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 28. 7. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Na listině označené jako smlouva o úvěru [číslo] je uvedeno, že osobě s emailovou adresou [email] [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] poskytne úvěr ve výši 3 000 Kč s termínem splatnosti dne 27. 10. 2015, dále měl být sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 180 Kč. Tato listina neobsahuje podpisy. Z identifikační karty zákazníky bylo zjištěno, že žalovaný byl zákazníkem [právnická osoba] [právnická osoba] Dle výpisu z účtu byla dne 21. 10. 2015 zaslána na účet č. [bankovní účet] částka 3 000 Kč, transakce je označena číslem smlouvy o úvěru dle předložené listiny neobsahující podpisy smluvních stran. Dle sdělení [právnická osoba] majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 21. 10. 2015 žalovaný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2018 byla žalovaná pohledávka postoupena ze [právnická osoba] [právnická osoba] na žalobkyni. Dopisem ze dne 4. 7. 2018 [právnická osoba] [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Dne 9. 7. 2018 byla zaslána poštovní zásilka na adresu žalovaného. Dopisem ze dne 21. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované pohledávky ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy. Dne 5. 3. 2020 byla zaslána poštovní zásilka na adresu žalovaného. 5. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, neboť žalobkyně má sídlo v Kyperské republice a je tedy zahraniční právnickou osobou ve smyslu § 3024 zák. č. 89/2012 občanský zákoník (dále jen „o. z.). Podle článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Soud proto dospěl k závěru, že je zde založena pravomoc českého soudu věc projednat a rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo podle čl. 4 odst. 1, odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I). 6. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od [právnická osoba] [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Žaloba je důvodná pouze zčásti. Žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaným. Listina označená jako smlouva o úvěru [číslo] není podepsána, tato listina neobsahuje projev vůle žalovaného smlouvu o úvěru uzavřít (akceptace smlouvy prostřednictvím SMS kódu apod). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by [právnická osoba] [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně žalobou tvrzených skutečností. Žalovaný byl v řízení pasivní. Žalobkyně prokázala, že došlo dne 21. 10. 2015 k zaslání částky 3 000 Kč na účet žalovaného, tuto transakci soud hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného podle § 2991 o. z. na úkor [právnická osoba] [právnická osoba], respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. Z toho důvodu soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 3 000 Kč včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán žalobkyni ve výši 8,05 % ročně, zde je soud vázán žalobním návrhem podle § 153 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou ze dne 21. 2. 2020, odeslanou dne 5. 3. 2020 a doručenou žalovanému dne 9. 3. 2020 (§ 573 o. z.). Ve výzvě byla stanovena 7denní lhůta k plnění, od 16. 3. 2020 se tak žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením žalované pohledávky. Soud žalobu zamítl v rozsahu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení za období přede dnem 17. 3. 2020, když žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru ani odeslání dřívější výzvy k plnění žalovanému. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 804 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 1 489 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby: převzetí věci, sepsání žaloby, sepsání předžalobní výzvy k plnění, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku (tj. částku 189 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.