115 C 204/2022-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 4. 2022 a doplněnou dne 14. 7. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 21. 8. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], se sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], Malta uzavřela dne 25. 7. 2015 s žalovaným prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce a poskytla mu částku 2 000 Kč, splatnost zápůjčky byla sjednána dne 20. 8. 2015. Žalovaný zápůjčku dosud nevrátil. Žalobkyně doložila smlouvu o postoupení žalované pohledávky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 1. 8. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Podle„ Prohlášení pro stávajícího Klienta“ měla společnost [právnická osoba] poskytnout žalovanému převodem na jeho účet č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit částku 2 000 Kč včetně poplatku ve výši 534 Kč nejpozději dne 20. 8. 2015. Listina není podepsaná. Dle potvrzení o provedené platbě společnost [právnická osoba] zaslala dne 25. 7. 2015 na účet č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč [právnická osoba] dne 1. 7. 2022 sdělila soudu, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni 27. 5. 2015 žalovaný. Fakturou [číslo] společnost [právnická osoba] vyúčtovala žalovanému částku 2 534 Kč splatnou dne 20. 8. 2015. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek byla žalovaná pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Dopisem ze dne 19. 1. 2018 společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení žalované pohledávky na žalobkyni a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení této pohledávky. Dne 26. 1. 2018 byla zaslána poštovní zásilka na adresu žalovaného. Dopisem ze dne 2. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení, dne 14. 4. 2020 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení této věci. 5. Soud se v prvé řadě zabýval svou mezinárodní příslušností, neboť žalobkyně má sídlo v Kyperské republice a je tedy zahraniční právnickou osobou ve smyslu § 3024 zák. č. 89/2012 občanský zákoník (dále jen „o. z.). Podle článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Soud proto dospěl k závěru, že je zde založena pravomoc českého soudu věc projednat a rozhodnout, když žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je české hmotné právo podle čl. 4 odst. 1, odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady /ES/ č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I). 6. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Předložená listina označená jako„ Prohlášení pro stávajícího klienta“ není podepsána, žalobkyně neprokázala, že by při sjednávání této smlouvy ověřila totožnost žalovaného, a že by se skutečně jednalo o projev vůle žalovaného. Nicméně v řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poskytla na bankovní účet žalovaného dne 25. 7. 2015 částku 2 000 Kč a za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru a nebyl ani tvrzen jiný právní důvod této platby, lze poskytnutí částky 2 000 Kč na bankovní účet žalovaného hodnotit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor společnosti [právnická osoba], respektive po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně. Soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 2 000 Kč podle § 2991 o. z. s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky k dopise ze dne 19. 1. 2018 (oznámení o postoupení pohledávky), který byl zaslán na adresu žalovaného dne 26. 1. 2018 a žalovanému byl doručen dne 29. 1. 2018 (§ 573 o. z.), ode dne 30. 1. 2018 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a od tohoto dne soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán žalobkyni ve výši 8,05 % ročně, zde je soud vázán žalobním návrhem podle § 153 odst. 2 o. s. ř. Soud žalobu zamítl v rozsahu žalobkyní požadovaného úroku z prodlení za období přede dnem 30. 1. 2018, když žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru ani odeslání dřívější výzvy k plnění žalovanému. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 102 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 1 489 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby: převzetí věci, sepsání žaloby, sepsání předžalobní výzvy k plnění, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku (tj. částku 189 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.