115 C 260/2022-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2022 a doplněnou dne 7. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 5. 10. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky – společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 19. 4. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut převodem na její účet úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku ve lhůtě do 4. 10. 2021. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně doložila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy - seznamu postoupených pohledávek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto postupem, když se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 25. 8. 2022 č. j. 115 C 260/2022-46. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do její datové schránky dne 11. 10. 2022. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřely dne 19. 4. 2021 společnost [právnická osoba] a žalovaná, předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 30denní lhůtě ode dne jeho poskytnutí. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalované uvedený ve Smlouvě. Žalovaná uvedla bydliště na adrese [adresa žalované]. 6. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaná zaslala z bankovního účtu č. [bankovní účet] tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč, transakce je označena jménem a příjmením žalované. 7. Ze sdělení [anonymizováno] ze dne 13. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni 19. 4. 2021 majitelkou bankovního účtu č. [bankovní účet]. 8. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 19. 14. 2021 byla na účet žalované zaslána částka 10 000 Kč, transakce je označena jako„ půjčka od [anonymizována dvě slova] [číslo]“ – tj. číslo Smlouvy. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 29. 3. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila na žalobkyni pohledávky uvedené v Příloze [číslo]. 10. Z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že mezi postoupenými pohledávkami figuruje rovněž žalovaná pohledávka. 11. Z dopisu ze dne 25. 3. 2022 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni. 12. Z dopisu ze dne 25. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. 13. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 25. 3. 2022 právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalované dle Smlouvy. 14. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla dne 19. 4. 2021 žalované převodem na její účet částku 10 000 Kč. Žalobkyně nedoložila soudu důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaná pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 17. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 19. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 20. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 21. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 22. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které společnost [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi společností [právnická osoba] a žalovanou měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ zákona o. z. a jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z., neboť žalovaná byla při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, společnost [právnická osoba] jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda společnost [právnická osoba] jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr