115 C 303/2022-92 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 a doplněnou dne 2. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 565,23 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 8 765,23 Kč za dobu od 11. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 586,08 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 565,23 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 6. 2. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný překročil tento dovolený úvěrový rámec, když vyčerpal částku 8 765,23 Kč, kterou žalobkyni dosud neuhradil. K zesplatnění úvěru došlo dne 10. 11. 2020. Žalobkyně se domáhá krom nepovoleného debetu ve výši 8 765,23 Kč rovněž dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni dne 16. 11. 2021 smlouvou o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně připojila k žalobě. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, dále z potvrzení o výši příjmu žalovaného, výdaje žalovaného byly stanoveny dle historických dat z [anonymizováno]. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl vůči ní v době uzavření úvěrové smlouvy další závazky, které splácel částkou 8 341,62 Kč měsíčně, mimo to měl žalovaný ještě závazky u jiných věřitelů s měsíční splátkou ve výši 606 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto postupem, když se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 30. 9. 2022, č. j. 115 C 303/2022-61. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena dne 21. 11. 2022 fikcí doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 6. 2. 2017 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Věřitelka“) a žalovaným, Věřitelka na základě této smlouvy zřídila pro žalovaného běžný účet. 6. Z Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 11. 2017 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Věřitelka“) a žalovaným. Věřitelka poskytla žalovanému k jeho běžnému účtu tzv. flexikredit, tj. možnost žalovaného čerpat peněžní prostředky Věřitelky do výše povoleného limitu 5 000 Kč, dále bylo sjednáno, že úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činí 29 % ročně. 7. Z oznámení Věřitelky ze dne 17. 10. 2022 bylo zjištěno, že Věřitelka ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z informací od žalovaného, dále lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků, při výpočtu disponibilní částky Věřitelka vycházela z životního minima. Žalovaný již v době uzavření úvěrové smlouvy měl další závazky s celkovou měsíční splátkou ve výši 8 947,62 Kč. 8. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného byl v roce 2016 ve výši 19 951 Kč (celkový roční příjem činil 239 420 Kč). 9. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za listopad 2021 bylo zjištěno, že žalovaný měl na svém úvěrovém účtu debet ve výši 8 765,23 Kč. 10. Z dopisu ze dne 22. 8. 2020 bylo zjištěno, že Věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy. 11. Z dopisu ze dne 20. 9. 2020 bylo zjištěno, že Věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy. 12. Z dopisu ze dne 20. 10. 2020 bylo zjištěno, že Věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy. 13. Z dopisu ze dne 11. 11. 2020 bylo zjištěno, že Věřitelka oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ho k zaplacení částky 10 565,23 Kč. 14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 soud zjistil, že Věřitelka postoupila pohledávky uvedené v příloze [číslo] k této smlouvě na žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. 15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 soud zjistil, že Věřitelka oznámila žalovanému postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 9. 12. 2021 byla žalovanému zaslána poštovní zásilka. 16. Z předžalobní výzvy k plnění soud zjistil, že dopisem ze dne 14. 4. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 14. 4. 2022. 17. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci. 18. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Věřitelka poskytla žalovanému na základě tzv. flexikreditu (úvěrové smlouvy) možnost čerpat finanční prostředky Věřitelky do částky 5 000 Kč. Žalovaný překročil povolený limit čerpání, když celkem vyčerpal částku 8 465,23 Kč, kterou dosud neuhradil. Věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného, z potvrzení o příjmech žalovaného, co do pravidelných měsíčních výdajů žalovaného [příjmení] vycházela ze statistických dat [anonymizováno]. Žalovaná pohledávka byla postoupena z Věřitelky na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění. 19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 21. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 22. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 23. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 24. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské st