115 C 338/2021-78 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 156,51 Kč s úrokem ve výši 8,49 % ročně z částky 31 197,78 Kč za dobu od 20. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z částky 34 156,51 Kč za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení a částky ve výši 979,70 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 20. 5. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit 42 měsíčních splátkách ve výši 1 052 Kč (vyjma poslední splátky). Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 700 Kč, měsíční pojistné ve výši 67 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,49 % ročně. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě informací získaných z bankovního výpisu z účtu žalovaného, dotazem na bankovní a nebankovní registry dlužníků, z insolvenčního rejstříku a z registru SOLUS. Žalobkyně uvedla, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný dluží žalobkyni částku 31 197,78 Kč na jistině, úrok vypočítaný ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 257,73 Kč, smluvní pokutu sjednanou v části 5. úvěrové smlouvy ve výši 979,70 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč za pozdní úhradu splátek 12/ 2019, 1/2020 a 2/2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem ve svém podání doručeném soudu dne 12. 10. 2021. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 1. 11. 2021 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Ze smlouvy o hotovostním úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 20. 5. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným, smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku – žalovaný smlouvu podepsal uvedením verifikačního kódu [číslo], který mu žalobkyně zaslala formou SMS na telefonní číslo uvedené žalovaným. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného před uzavřením smlouvy z jeho občanského průkazu, jehož kopii doložila soudu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 700 Kč v 42 měsíčních splátkách ve výši 1 052 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 8,49 % ročně. Dále bylo sjednáno pojistné v měsíční výši 67 Kč. Součástí smluvních ujednání byla smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku úvěru a smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z částky v prodlení, do výše 200 000 Kč. Pro případ nezaplacení dvou po sobě jdoucích splátek úvěru nebo 1 splátky úvěru po dobu delší 3 měsíce bylo sjednáno právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy a zesplatnění celého úvěru. 6. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 20. 5. 2019 žalobkyně zaslala částku 35 000 Kč na bankovní účet žalovaného dle smlouvy o úvěru. 7. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 6 splátek celkem ve výši 6 812 Kč. Od splátky za měsíc prosinec 2019 již nezaplatil ničeho. 8. Z historie transakcí bylo zjištěno, že žalovaný měl v období leden až květen 2019 průměrný měsíční příjem ve výši 25 224 Kč. 9. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období únor až duben 2019 (smlouva o úvěru byla uzavřena dne 20. 5. 2019) bylo zjištěno, že žalovaný měl vždy záporný zůstatek na účtu, z těchto výpisů nelze dovodit pravidelné měsíční výdaje žalovaného, z výpisů bylo zjištěno, že žalovaný si bral další úvěry u jiných věřitelů. 10. Z výše uvedených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 5. 2020 převodem na jeho účet částku 35 000 Kč, žalovaný dosud zaplatil 5 splátek ve výši 1 052 Kč a jednu splátku ve výši 1 552 Kč, celkem tedy uhradil žalobkyni částku 6 812 Kč. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z jeho účtu za tří měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 15. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 16. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnici mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o