115 C 34/2022-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 037 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 379,34 Kč za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 10. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí poskytla úvěr ve výši 7 489 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky formou 15 měsíčních splátek ve výši 575 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 16. 2. 2021. Žalovaná dosud uhradila 1 150 Kč. Žalobkyně nárokuje rovněž smluvní pokutu ve výši 326,55 Kč, na kterou jí vznikl nárok v okamžiku, kdy se žalovaná dostala do prodlení s více jak třemi splátkami úvěru. Smluvní pokuta byla sjednána v sazbě 0,1 % denně z dlužné částky, žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 204,34 Kč za dobu od 18. 3. 2021 do dne podání žaloby. Žalovaná neuhradila na žalobou uplatněnou pohledávku ničeho. V doplnění žaloby doručeném soudu dne 17. 2. 2022 žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy lustrací žalované v dostupných registrech dlužníků a dále vycházela z tvrzení žalované ohledně její finanční situace v rozhodné době. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto postupem, když se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 115 C 34/2022-42. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 7. 3. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 14. 8. 2008 žalobkyně jako mandant a společnost [právnická osoba] jako mandatář uzavřely mandátní smlouvu č. [anonymizováno] [číslo], na základě které se mandatář zavázal, že bude jménem mandanta uzavírat smlouvy o úvěru za účelem financování prodejní ceny zboží v prodejnách mandatáře. Dne 10. 3. 2020 uzavřela společnost [právnická osoba] jménem mandanta (tj. žalobkyně) s žalovanou úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] [číslo], v rámci které byl sjednán úvěr ve výši 7 489 Kč, účel úvěru byla koupě [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a 2x [anonymizováno] 4 v2. Žalovaná se zavázala splácet úvěr splátkami ve výši 575 Kč vždy k 15. dni v měsíci, splatnost první splátky byla stanovena dne 15. 4. 2020. Součástí smluvních ujednání byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky sjednaná pro případ prodlení žalované s více jak třemi měsíčními splátkami. Žalovaná v rámci sjednávání úvěrové smlouvy uvedla tyto informace o své finanční situaci: je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 9 500 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti žalované jsou ve výši 26 500 Kč, její pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 6 400 Kč. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost a splácí úvěry měsíční splátkou ve výšin 1 500 Kč. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 23. 3. 2020 byla žalované poskytnuta převodem na její účet částka 7 489 Kč. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila toliko dvě splátky, celkem 1 150 Kč. Z dopisu ze dne 26. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek úvěru došlo k jeho zesplatnění a vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky ve lhůtě do 18. 3. 2021; dopis byl zaslán na adresu žalované. Dopisem ze dne 1. 9. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Téhož dne, 1. 9. 2021, právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalované. Žalobkyně nedoložila soudu, a to ani k výzvě učiněné usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 115 C 34/2022-42, žádné listinné důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 10. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaná byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnici mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Žalobkyně nedoložila v rámci řízení, a to ani