115 C 346/2021-106 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 9.7.2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 536,52 Kč s úrokem ve výši 1 806,05 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 7 036,52 Kč za dobu od 3.6.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 136,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 036,52 Kč za dobu od 3.6.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 21.2.2017 s žalovanou smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] na základě které poskytla žalované úvěrový rámec 20 000 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21,99 %. Žalovaná se zavázala splácet čerpané finanční prostředky měsíční splátkou ve výši 3% vyčerpané jistiny. Žalovaná nehradila splátky úvěry řádně a včas, a proto žalobkyně ke dni 19.5.2021 odstoupila od smlouvy; smlouva zanikla ke dni doručení odstoupení od smlouvy žalované, tj. ke dni 2.6.2021. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 7 036,52 Kč, dlužného poplatku ve výši 500 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě. 3. K jednání soudu dne 9.2.2022 se dostavila zástupkyně žalobkyně, žalovaná se nedostavila, ačkoli ji bylo předvolání k jednání doručeno dne 17.1.2022, svou neúčast neomluvila. 4. Z provedených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 21.2.2017 účastníce řízení uzavřely smlouvu o osobní kreditní kartě (dále jen„ Smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit 20 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky měsíční splátkou ve výši 3% z čerpané jistiny. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21,99 % ročně. Poplatek za odeslání upomínky při neprovedení pravidelné splátky byl sjednán ve výši 500 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 19.5.2021 odstoupila od Smlouvy z důvodu porušení smluvních podmínek žalovanou. Dle výpisu ke kreditní kartě ke dni zániku Smlouvy (2.6.2021) žalovaná čerpala částku 7 036,52 Kč. Dopisem ze dne 7.6.2021 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím právního zástupce k zaplacení žalované částky ve lhůtě 7 dnů, dle podacího archu žalobkyně zaslala dne 7.6.2021 poštovní zásilku na adresu žalované. V žádostí o vydání kreditní karty žalovaná dne 21.2.2017 uvedla tyto informace o své finanční situaci: její měsíční příjem činí 50 000 Kč, náklady na bydlení má ve výši 2 500 Kč měsíčně a ostatní pravidelné měsíční výdaje má ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v dostupných databázích dlužníků – z negativním výsledkem. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 10. Právně soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o.z., neboť žalovaná byla při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel úvěru není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnici mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Z doložených listinných důkazů, ani z tvrzení žalobkyně nelze s jistotou určit pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalované, pouhé prohlášení žalované o majetkových poměrech je z pohledu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele dle názoru soudu nedostačující. Z uvedeného má soud za to, že žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr a proto je smlouva o úvěru neplatná. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaná dosud neuhradila žalobkyní částku 7 036,52 Kč, kterou čerpala na základě Smlouvy. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně podle § 2991 o.z., a proto soud zavázal žalovanou k jeho vydání žalobkyni. Žalobkyni byl rovněž přiznán nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ode dne 18.6.2021 – tj. po uplynutí 7 denní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě k plnění, která byla doručena žalované dne 10.6.2021 (§573 o.z.). Nárok na zaplacení úroku z prodlení plyne z § 1970 o.z., jeho výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch v rozsahu 68 %, náhradu nákladů řízení ve výši 1 320 Kč. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 3 667 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč a tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby, odměny za účast u jednání ve výši 1 500 Kč podle § 7 AT a režijního paušálu za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1,4 AT a 21 % DPH ve výši 567 Kč. Z celkové částky 3 667 Kč má žalobkyně právo na 36