115 C 383/2021-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2021 a doplněnou dne 28. 12. 2018 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 8. 7. 2018 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec 35 000 Kč a žalovaný čerpal částku 7 000 Kč; smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti [právnická osoba] K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo za pomocí prostředků komunikace na dálku, přičemž žalovaný akceptoval smlouvu uvedením identifikačního kódu, jež mu byl dříve zaslán ve formě krátké textové zprávy na jeho mobilní telefon. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud zaplatil 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z jeho tvrzení, žalobkyně nedisponuje žádnými listinnými důkazy na podporu tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení žalované pohledávky včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba včetně dvou písemných doplnění žaloby a výzva k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 20. 1. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutkový závěr. Podle listiny označené„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ společnost [právnická osoba] měla jako úvěrující uzavřít dne 7. 3. 2018 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které měla poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 35 000 Kč. Žalovaný měl být oprávněn čerpat úvěr i opakovaně a to tak, že požádá společnost [právnická osoba] o jeho čerpání a zároveň uvede číslo účtu, na který má být úvěr poskytnut. Předložená listina neobsahuje podpisy smluvních stran. Na místě, kde smlouvu měl podepsat žalovaný, není ani zaručený elektronický podpis žalovaného, případně identifikační kód nahrazující jeho podpis. Podle Obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] k uzavření smlouvy dochází akceptací návrhu smlouvy (žádosti o poskytnutí úvěru) zaslané společností [právnická osoba] žalovanému v rámci webových stránek této společnosti, akceptace návrhu pak měla být žalovaným podepsána unikátním identifikačním kódem zaslaným společností [právnická osoba] žalovanému jako SMS na jeho mobilní telefon (článek 4). Čerpání úvěru probíhá tak, že žalovaný podává elektronickou žádost o čerpání úvěru prostřednictvím webových stránek společnosti [právnická osoba] nebo telefonicky prostřednictvím zákaznického servisu. Pokud společnost [právnická osoba] žádost o čerpání úvěru schválí, oznámí tuto skutečnost žalovanému prostřednictvím SMS zprávy nebo emailem. Ve formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ není uveden účet žalovaného. Podle listiny označené jako„ Platební informace“ společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, na této listině je uveden účet žalovaného č. [bankovní účet]. Podle listiny označené jako„ Platební informace“ společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 1 000 Kč, na této listině je uveden účet žalovaného č. [bankovní účet]. Podle potvrzení o provedené platbě společnost [právnická osoba] poskytla dne 7. 3. 2018 žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 6 000 Kč a dle potvrzení o provedené platbě společnost [právnická osoba] poskytla dne 6. 4. 2018 žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku 1 000 Kč. Dle sdělení [právnická osoba] je žalovaný majitelem účtu č. [bankovní účet]. Dne 27. 12. 2019 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky specifikované v příloze k této smlouvě – seznamu postoupených pohledávek na žalobkyni; mezi postoupenými pohledávkami figuruje pohledávka za žalovaným ve výši 8 172 Kč. Dopisem ze dne 6. 2. 2020 společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ve výši 8 172 Kč na žalobkyni. Dopisem ze dne 6. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů s upozorněním na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. Dne 6. 2. 2020 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. 5. Právně soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Žalobkyně právně odůvodňuje svůj žalobní nárok § 2395 o. z. pojednávajícím o smlouvě o úvěru, kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ustanovení § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru klade vyšší nároky na formu spotřebitelské úvěrové smlouvy, když obligatorně stanoví písemnou formu. Důkazy předloženými žalobkyní v rámci tohoto řízení nebylo prokázáno uzavření písemné smlouvy o úvěru. Listina označená jako„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ neobsahuje podpisy smluvních stran, přičemž podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti písemné formy právního jednání je vždy vyžadován podpis jednajícího. Nebylo prokázáno, že by smluvní strany podepsaly úvěrovou smlouvy elektronicky, tuto možnost dává zákon č. 297/2016 Sb., o elektronickém podpisu kladoucí přísné požadavky na tzv. zaručený elektronický podpis, které může v rámci právního jednání nahrazovat vlastnoruční podpis právního subjektu. Z uvedeného má soud za to, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. V rámci řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 7 000 Kč (6 000 Kč + 1 000 Kč) a dle tvrzení žalobkyně žalovaný dosud uhradil 1 000 Kč. Soud zavázal žalovaného, aby zaplatil žalobkyni podle § 2991 o. z. částku 6 000 Kč jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyni byl rovněž přiznán nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 14. 2. 2020. Žalovaný byl vyzván k zaplacení žalobou uplatněné pohledávky dopisem ze dne 6. 2. 2020, který mu byl doručen dne 10. 2. 2020 (§573 o. z.), a ve kterém byla stanovena 3denní lhůta k planění. Žalovaný se tak nejpozději dnem 14. 2. 2020 ocitl v prodlení se zaplacením žalované částky. Ve zbývající části žalobou nárokovaného úroku z prodlení soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 161 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 1 489 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč. Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 200 Kč, režijní paušál za 3 úkony právní služby před podáním žaloby činí 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT – tj. 3 x 100 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku (tj. částku 189 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady