115 C 398/2021-59 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 7. 2020 a doplněnou dne 27. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 25. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 28. 7. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 17. 7. 2017 s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut převodem na jeho účet úvěr ve výši 10 000 Kč, jenž byl spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem splatný ke dni 24. 7. 2018. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, vznikla mu tak povinnost k úhradě poskytnutého úvěru, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, když vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná pohledávka byla na ni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2019, kterou připojila k žalobě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem ve svém podání ze dne 20. 1. 2022. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 18. 2. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 25. 7. 2017 byla vyhotovena smlouva o úvěru číslo S0001761027556348 (dále jen„ Smlouva“), dle obsahu Smlouvy měl žalovaný jako klient získat od věřitele – společnosti [právnická osoba] úvěr ve výši 10 000 Kč splatný do 24. 7. 2018, úrok byl sjednán ve výši 12 % ročně, poplatek za sjednání úvěru byl dohodnut ve výši 6 338,15 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr včetně poplatku společnosti [právnická osoba] v měsíčních splátkách ve výši 1 416 Kč. Žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet]. Žalovaný smlouvu podepsal za pomoci SMS kódu„ [anonymizováno]“. Dle smluvních podmínek došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek společnosti [právnická osoba] a podpisem dlužníka (žalovaného) je SMS kód zaslaný dlužníkovi věřitelem. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 11. 1. 2022 je žalovaný majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dle potvrzení o platbě žalobkyně zaslala dne 26. 7. 2017 částku 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného dle Smlouvy, transakce byla označena rodným číslem žalovaného a číslem Smlouvy. Dne 12. 12. 2019 byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem smlouva o postoupení pohledávek, seznam všech smlouvou postoupených pohledávek byl uveden v Příloze [číslo] k této smlouvě. Na 1 stránce Přílohy [číslo] (tj. seznamu postoupených pohledávek) figuruje pohledávka za žalovaným označená číslem Smlouvy. Postoupení žalované pohledávky byla žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 3. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky dopisem ze dne 3. 3. 2020 a upozornila ho na podání žaloby v případě jejího neuhrazení. Dne 3. 3. 2020 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. 5. Podle § 86 zákona č. 257/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 9. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 10. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od společnosti [právnická osoba] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ je zapotřebí, aby spotřebitel namítal neplatnost úvěrové smlouvy (tj. relativní neplatnost). Zde je však třeba dle názoru soudu vycházet ze Směrnice, která je závazná pro soud a jejíž článek 23 stanoví, že sankce za porušení povinnosti stanovených směrnici mají být účinné a odrazující. Soud vykládá § 87 ZoSÚ v souladu s touto směrnicí, a proto sám z moci úřední přihlíží k neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru v zájmu ochrany spotřebitele. Jak již bylo uvedeno výše dle názoru soudu nelze vycházet pouze z tvrzení spotřebitele ohledně jeho majetkové situace v době uzavření smlouvy, veškeré tyto informace je nutno ověřit a dále spotřebitele lustrovat v dostupných databázích dlužníků. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze z