116 C 146/2021-43 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 100 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný užívá za účelem provozování malé vodní elektrárny pozemek žalobce parc. [číslo] v [anonymizováno] [obec] na základě nájemní smlouvy ze dne 12. 3. 2003 ve znění pozdějších dodatků 1-4. Nájemní smlouva byla sjednána do konce roku 2011. Vzhledem k tomu, že ze strany žalobce nebyl podán návrh na vyklizení pozemků do 30 dnů od ukončení nájemní smlouvy a žalovaný předmět nájmu nadále užíval, došlo k obnovení nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 627 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013. Otázku platnosti uvedené nájemní smlouvy řešil v roce 2014 Okresní soud v Ostravě se závěrem, že došlo k obnovení nájemní smlouvy za podmínek ujednaných původně s tím, že nájemní smlouva je uzavřena na další rok, tedy do konce roku 2014 při platnosti nájemného ve výši 30 Kč za m2 na rok. Od roku 2014 byla nájemní smlouva dále opakovaně obnovována ve smyslu ustanovení § 2230 o.z. a žalovaný hradil roční nájemné ve výši 1 110 Kč řádně a včas až do roku 2020, kdy neuhradil nájemné za rok 2020 splatné k 15. 12. 2020. Dne 27. 1. 2021 zaslal žalobce žalovanému upomínku k uhrazení dlužné částky. Následně dne 18. 3. 2021 byla zaslána předžalobní výzva. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval zamítnutí žaloby, dnem účinnosti novely zákona o vodách ke dni 1. 1. 2014 platí nové ustanovení § 59a vodního zákona, které stanoví povinnost vlastníka pozemku strpět na tomto pozemku vodní dílo. Jde tedy o zákonné věcné břemeno. Ústavní soud ve svém usnesení IV. ÚS 1911/16 ze dne 6. 9. 2016 uvedl, že bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 451 o.z. účinného do 31. 12. 2013 má povahu subsidiární a přichází do úvahy jen tam, kde nárok nelze odvodit z jiného právního titulu. Ustanovení o bezdůvodném obohacení mají povahu kogentní a nelze je proto nepřípustným způsobem extenzivně vykládat. Takový výklad se dostává do extrémního rozporu se smyslem a účelem těchto ustanovení. Žalobě stěžovatele na přiznání bezdůvodného obohacení bylo soudem nalézacím jen částečně vyhověno. Odvolací soud rozhodnutí potvrdil z jiného právního důvodu a uvedl, že tato náhrada má být jednorázová a poukázáno na ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, kdy vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Protože zákon o vodách obsahuje speciální úpravu náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné občanskoprávní úpravy. Z nich vychází nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období od prosince 2011 do prosince 2013. Nárok, který se opírá o zákonné ustanovení, nemůže být nárokem bezdůvodným ve smyslu ustanovení občanského zákoníku. Dále žalovaný odkazuje na rozhodnutí č. 28 Cd 2880/2016, 28 Cdo 3553/2015, rozhodnutí ústavního soudu IV. ÚS 1911/16, 33 Cdo 701/2015, s tím, že je patrné, že ke všem vodním dílům ve smyslu ustanovení § 55 vodního zákona vzniklých na jakýchkoli pozemcích k datu účinnosti zákona [číslo] 2002 Sb., tj. od 1. 1. 2002, se vztahuje zákonné věcné břemeno vyplývající buď z ustanovení § 50 odst. c) nebo ustanovení § 59. V daném případě jde o zákonné věcné břemeno dle § 59a vodního zákona, neboť předmětná část stavby vodního díla malé vodní elektrárny se nachází na jiném pozemku, na kterém se nenachází vodní tok. Vzhledem k tomu, že dnem 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnost zákon č. 303/2013 Sb., byl ze zákona ukončen nájemní vztah a nastala povinnost strpění vlastníka umístění vodního díla, vztah zákonného věcného břemene, nelze se odvolávat na předchozí nájemní smlouvu jako občanskoprávní vztah. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud uzavřel, že pokud žalobce navrhoval, aby soud v rámci právní jistoty v souladu s ustanovením § 59a vodního zákona rozhodl a určil výši nájemného, pak soud má za to, že takovéto rozhodnutí o určení nájemného dle zákonných ustanovení platných od 1. 1. 2014 je předčasné již přechodného ustanovení zákona č. 303/2013 Sb., vyplývá, že účastníci takovéhoto právního vztahu mají 24 měsíců od účinnosti zákona na dohodu o výši za užívání a teprve poté se mohou, jak vlastník vodního díla, tak vlastník pozemku, obrátit na soud. V tomto ohledu byl takový návrh zamítnut jako předčasný. Soud tak uzavírá, že za situace, kdy tedy nájemce užívá pozemek dále dle § 2330 odst. 1 NOZ, žalobci nebyla ve lhůtě 30 dnů od ukončení nájemní doby zaslána výzva dle tohoto ustanovení, došlo znovu k uzavření nájemní smlouvy za podmínek sjednaných původně na dobu jeden rok. Právní vztahy mezi účastníky jsou upraveny, a proto byl návrh žalobce na určení výše nájemného zamítnut, a to za rok 2013. Z rozsudku tak vyplývá, že pro rok 2013 platí smluvní vztah, není třeba jej aplikovat, jakkoliv upravovat. Pro řešení vztahu dle § 59a vodního zákona a následující roky soudem nebyl v tu dobu soud povolán. Žalobce nepředložil žalovanému dohodu o ceně za strpění za užívání pozemku, jak předkládá ustanovení § 59a vodního zákona, a protože žádná ze stran nepodala soudu návrh na stanovení takové ceny, je toto právo promlčené v obecné tříleté promlčecí době jdoucí od 1. 1. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaný částku 1 110 Kč platil až do roku 2020, nelze tyto platby považovat za bezdůvodné obohacení, ale jako platby splátky na jednorázovou platbu za strpění, i když jde o platbu za 6 let, tedy více než je pětinásobek ceny za strpění pro výpočet ceny zákonného věcného břemene. Tímto způsobem je situace vyřešena. Žalovaný namítal zamítnutí žaloby. 3. K uvedenému vyjádření žalovaného se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 23. 7. 2021. K uvedenému sdělila, že účelem ustanovení § 59a vodního zákona byla legalizace vodních děl zřízeních na cizím pozemku před 1. 1. 2002, tedy takových vodních děl, kdy nebyly vyřešeny právní vztahy mezi vlastníky pozemku a vodních děl. V tomto konkrétním případě byly právní vztahy mezi vlastníkem vodního díla, žalovaným a vlastníkem pozemku, žalobcem, vyřešeny uzavřením nájemní smlouvy ev. [číslo] ze dne 12. 3. 2003. Tato nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným stále trvá, neboť nenastaly právní skutečnosti, se kterými právní normy spojují zánik závazkového právního vztahu. Tento závěr byl již Okresním soudem v Ostravě potvrzen. Rovněž z vyjádření žalovaného nevyplývá žádná právní skutečnost, která by vedla k zániku předmětného závazkového právního vztahu nájemní smlouvy. 4. Podáním ze dne 9. 8. 2021 se k vyjádření žalobce vyjádřil žalovaný s tím, že toto tvrzení je v rozporu s ustanovením § 59a vodního zákona, resp. přechodným ustanovením zákona č. 303/2013 Sb. Protože zákon o vodách obsahuje speciální úpravu náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné úpravy občanskoprávní. Tvrzení, že předmětná nájemní smlouva stále trvá, neboť nenastaly právní skutečnosti, se kterými právní normy spojují zánik závazkového vztahu, není pravdivé. Ústavní soud, ale i Nejvyšší soud jednoznačně konstatují, že dle ustanovení § 59a vodního zákona vzniklo zákonné věcné břemeno. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1911/16 uvedl, že takto koncipovaný speciální nárok se vypořádává jednorázovou náhradou. Rovněž není pravdivé tvrzení, že Okresní soud v Ostravě potvrdil trvání předmětné nájemní smlouvy na všechna další období, neboť okresní soud pouze uvedl, že nájemní smlouva byla dále prodloužena do konce roku 2013. 5. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 6. Nájemní smlouvou, včetně kopie katastrální mapy, dodatku [číslo] že mezi účastníky řízení, a to žalobcem, jako pronajímatelem, a nájemcem, jako žalovaným, vedeným pod IČ: [číslo], byla dne 12. 3. 2003 uzavřena smlouva o nájmu dle § 663 a násl. občanského zákoníku s tím, že Česká republika je vlastníkem a pronajímatelem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území [územní celek], zapsaného u [anonymizováno] úřadu ve [obec] na [list vlastnictví] na základě zákona č. 305/2000 Sb., o povodních. Předmětem nájmu je pozemek parc. [číslo] o výměře 37 m2, který bude nájemce užívat za účelem podnikání výhradě pro provozování malé vodní elektrárny. Pozemek je dán nájemci do nájmu na dobu 10 let od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2011, přičemž smluvní strany mohou smlouvu vypovědět písemnou výpovědí s tříměsíční výpovědní dobou, která začíná běžet dnem doručení výpovědi druhé smluvní straně. Porušení závazků ze smlouvy nájemcem, citovaných v článku II. bod 3, je důvodem k odstoupení od smlouvy ze strany pronajímatele. Povinnost nájemce uvést pozemek do nezávadného stavu tím není dotčena a nájemci nepřísluší náhrada za ušlý zisk. Výše ročního nájemného je stanovena v článku IV. cena nájmu, a to podle ceníku služeb a pokynů pro rok 2002 ve výši 30 Kč za m2 + 5 % DPH, celková částka tedy činí 1 110 Kč na rok, DPH 56 Kč, celkem 1 166 Kč. Splatnost je jednorázově vždy do 15. 12. běžného roku na zákl