116 C 47/2022-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 11. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 25 252,24 Kč představující kapitalizovaný úrok 11 553,77 Kč jako součet nesplaceného úroku 917,54 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 5 770,78 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 094,43 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 119,88 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 1 651,14 Kč. Dále se domáhá úhrady jistiny ve výši 11 993,37 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 908,13 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 017,78 Kč. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž datu od společnosti [právnická osoba], přičemž uvedené bylo oznámeno žalovanému přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Nárok je uplatněn ze smlouvy o úvěru [číslo] jehož přílohou [číslo] je předpis splátek. Žalovanému byla poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Za poskytnutí úvěru se zavázal uhradit částku 12 888 Kč. Celkově měl uhradit tedy 27 888 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností konečnou 10. 7. 2020. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, zjištěny okolnosti o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, s výší měsíčních příjmů, výdajů, rovněž jsou vyznačeny doklady na žádosti o úvěru, které byly žalovaným předloženy. Žalovaný byl vyhodnocen jako osoba schopná úvěr splácet. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil 5 992 Kč, na jistinu 3 006,63 Kč, na příslušenství pohledávky 2 985,37 Kč, žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 21 896 Kč, který představuje součet jistiny 11 993,37 Kč a zůstatku smluvního příslušenství 9 902,63 Kč. Splatnost nastala ke dni 10. 7. 2020, ode dne 11. 7. 2020 je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení od 11. 7. 2020 do 11. 6. 2021 ve výši 4 017,78 Kč. O úhradu dluhu žalovaný byl upomínán předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021. 2. Soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání nařízenému soudem na den 21. 3. 2022 nedostavila, z jednání se omluvila. 3. Žalovaný u jednání soudu uvedl, že si na uzavření smlouvy nevzpomíná, podpis na smlouvě úvěru ze dne 10. 5. 2019 je jeho podpisem, avšak podpisy na žádosti o úvěr ze dne 10. 5. 2019 a na formuláři pro standardní informace asi jeho nejsou, nevypadají tak. 4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 5. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaný byla dne 10. 5. 2019 uzavřena na základě žádosti žalovaného ze dne 10. 5. 2019 a po seznámení se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 14 splátkách po 1 992 Kč, tedy celkem uhradit 27 888 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč. V úvěrové smlouvě je totožnost žalovaného ověřena z [číslo obč. průkazu] s tím, že dále je zde uvedeno rodné číslo, bydliště a telefonní číslo. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že je žalovaný od 4. 6. 2015 s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a jeho příjem z podnikání je 25 282 Kč. Použitelný příjem 18 782 Kč a výdaje na bydlení 3 000 Kč a ostatní výdaje 3 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, ke svému příjmu měl doložit výplatní pásky, pracovní smlouvu, občanský průkaz. Žalovanému byly poskytnuty bližší informace o spotřebitelském úvěru s tím, že se jedná o úvěr na dobu 14 měsíců, RPSN činí 272,44 % a pevná úroková sazba činí 15 % p.a. (viz smlouva o úvěru ze dne 10. 5. 2019, formulář pro standardní informace ze dne 10. 5. 2019, žádost o úvěr ze dne 10. 5. 2019). Na poskytnutý úvěr dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 5 992 Kč. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, potvrzení o zaplacení úplaty). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 5. 8. 2021 (viz oznámení ze dne 5. 8. 2021, podací arch ze dne 9. 8. 2021). Žalovaný byl úhradu upomínán výzvou ze dne 18. 10. 2021, přičemž výzva byla odeslána doporučeně (viz výzva před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 a podací arch ze dne 20. 10. 2021). 6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 14 měsíců formou sjednaných týdenních splátek po 1 992 Kč, tedy uhradit celkem 27 888 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když soudu nebyly předloženy jakékoliv prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost na straně žalovaného. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 5 992 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 9 008 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 2. 11. 2021, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 7. Současně soud umožnil žalovanému splácet dluh ve splátkách, a to s ohledem na jeho majetkovou situaci a výši dluhu, když žije s přítelkyní, má jednu vyživovací povinnost, jeho příjmy tvoří sociální dávky a příjem z práce na dohodu. Soud proto stanovil splátky ve výši 500 Kč, které je schopen žalovaný splácet. 8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.