117 C 375/2021-42 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 596,35 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným, po řádném prověření jeho úvěruschopnosti, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením úvěrové smlouvy byl proveden tzv. credit scoring, kdy bylo vycházeno z předpokladu, že tvrzení žalovaného uvedená ve smlouvě jsou pravdivá. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč, je svobodný, má jedno dítě a bydlí v podnájmu. Následně na základě tabulek byla odbornými pracovníky žalobkyně vyhodnocena úvěruschopnost žalovaného. Zároveň bylo nahlíženo do nebankovních registrů. Bylo vyhodnoceno, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách splácet. Úvěruschopnost žalovaného tedy byla řádně zkoumána a žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný splátky po tři roky hradil řádně a včas. Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 61 456 Kč, uhradil však pouze částku v celkové výši 57 722,51 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn a žalovaný byl dopisem ze dne [datum] vyzván k úhradě celého úvěru včetně příslušenství, poplatků a sankcí. Žalovaný na výzvu nereagoval a po zesplatnění úvěru na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovanou pohledávku tvoří neuhrazená jistina úvěru ve výši 23 668,07 Kč, přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu, dále dlužné poplatky za vedení účtu v celkové výši 295 Kč (5x 59 Kč za měsíce únor až červen 2020), dlužné náklady na vymáhání v celkové výši 230 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek požadované v souladu s hl. 9 § 1 úvěrových podmínek v celkové výši 1 403,28 Kč (500 Kč za každou dlužnou splátku, případně ve výši dlužné splátky, pokud je tato nižší než 500 Kč). Příslušenství pohledávky tvoří kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby, tj. za dobu od [datum] do [datum], ve výši 9 643,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 2 262,12 Kč a následně dohodnutý úrok z dlužné jistiny úvěru ve výši 26,28 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků a smluvní pokuty za dobu od [datum] do zaplacení. Na předžalobní výzvu k plnění žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum] a k němuž byl řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingové úvěru [anonymizováno] karta [anonymizováno] [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný se zavázal čerpané finanční prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 4 % z dlužné částky měsíčně. V případě prodlení s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, případně ve výši dlužné splátky, pokud je splátka nižší než 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobkyně. V záhlaví smlouvy je u údajů úvěrovaného uvedeno, že žalovaný měl být svobodný, zaměstnaný u [anonymizována dvě slova] [obec] s měsíčním příjmem 25 000 Kč, bydlel v podnájmu a měl jedno vyživované dítě (prokázáno úvěrovou smlouvou [anonymizováno] karta [anonymizováno] [číslo] přiloženou příručkou). Za období od [datum] vyčerpal žalovaný z poskytnutého revolvingového úvěru celkem 61 456 Kč a žalobkyni uhradil celkem 57 722,57 Kč (prokázáno platební historií smlouvy). Dne [datum] vyzvala žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou závazků žalovaného ke splacení celého úvěru včetně příslušenství v celkové výši 28 338,30 Kč, a to do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou odeslanou mu doporučeně dne [datum] (prokázáno Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] a podacím archem ze dne [datum]). Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 4. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpanou částku a splatit spolu s úrokem ve výši 26,28 % v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení sice žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě údajů uvedených žalovaným v úvěrové smlouvě, tzn. bylo vycházeno ze skutečnosti, že, žalovaný byl svobodný, zaměstnaný s měsíčním příjmem 25 000 Kč, bydlel v podnájmu a měl jedno vyživované dítě, následně na základě tabulek byla odbornými pracovníky žalobkyně vyhodnocena úvěruschopnost žalovaného, zároveň bylo nahlíženo do nebankovních registrů. Žalobkyně však na podporu svých tvrzení soudu nepředložila ani nenavrhla žádné důkazy. Rovněž nebyly soudu doloženy konkrétní výsledku provedeného přezkumu solventnosti žalovaného ani výpisy lustrace žalovaného v jednotlivých nebankovních registrech. Navíc sama žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným, u nichž předpokládala jejich správnost, a výdaje žalovaného byly vyhodnoceny dle interních tabulek žalobkyně, je tedy zřejmé, že žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného žádným způsobem neověřovala. Skutečnost, že žalovaný po dobu tří let splátky dluhu řádně splácel, sama o sobě neprokazuje, že solventnost žalovaného byla žalobkyní před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumána, když z inkasní bilance není ani zjevné, kým a z finančních prostředků byly jednotlivé splátky hrazeny. Soud má proto za to, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru žalovanému celkem částku 61 456 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnil, a to v celkové částce 57 722,57 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 3 733,43 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 61 456 Kč – úhrada ve výši 57 722,57 Kč). Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 3 733,43 Kč, a to ode dne [datum], když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván výzvou žalobkyně ke splacení celého úvěru ze dne [datum], a to do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. do [datum]. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. 5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 6. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.