117 C 38/2022-51 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2021 domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 312,50 Kč, úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 312,50 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 312,50 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení ve výši 9 %. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni společností [právnická osoba] [příjmení] s žalovanou dne 26. 3. 2018 uzavřela smlouvu o bankovních produktech a službách, žalované byl zřízen bankovní účet č. [bankovní účet]. Zároveň byl poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 5 000 Kč. Žalovaná překročila sjednanou výši úvěrového limitu, nesplácela řádně a včas. [příjmení] převedla aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 3 861,68 Kč na nově zřízený úvěrový účet, za účel jeho uhrazení žalovanou v pravidelných splátkách, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná přesto dlužnou částku nesplatila. Z toho důvodu banka využila svého práva a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 13. 12. 2018 před podáním žaloby žalovaná uhradila dne 15. 4. 2021 platbu ve výši 1 000 Kč, dne 21. 5. 2021 platbu ve výši 1 000 Kč a dne 15. 7. 2021 platbu ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně se tak domáhá jistiny 312,50 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 3. 2022 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Soud činí tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 26. 3. 2018 smlouvu o bankovních produktech a službách, kdy je uvedeno, že banka se zavazuje vést platební účet, neplatební účty, zavazuje se poskytnout kontokorentní úvěr s tím, že bližší specifikace služeb není uvedena. Dne 26. 3. 2018 byla dále uzavřena další smlouva a to dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, kdy žalované byl k běžnému účtu číslo [bankovní účet] povolen limit 5 000 Kč kontokorentního úvěru, byla vydána debetní karta. Dne 18. 12. 2018 vypracovala banka oznámení adresované žalované, ve kterém žalované sděluje, že z důvodu porušování smluvních ujednání byl žalované zrušen produkt [anonymizováno] a dluh ve výši 3 861,68 Kč byl z jejího běžného účtu převeden na nově otevřený úvěrový účet [číslo] tento dluh je okamžitě splatný. Odeslání tohoto oznámení žalované nebylo doloženo. Dne 21. 1. 2021 společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 2. 2. 2021. Výzvou ze dne 23. 2. 2021, odeslanou dne 25. 2. 2021, byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ze smlouvy [číslo] ve výši 7 092,93 Kč s příslušenstvím. 4. Po provedeném dokazování soud žalobu zamítl. Žalobkyně žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto prokazovala listinou nazvanou dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 26. 3. 2018, kterou účastníci smlouvy podepsali, a to [právnická osoba] a žalovaná. Ve smlouvě je uvedeno, že žalované k běžnému účtu byl povolen kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalobní tvrzení však neobsahuje žádná tvrzení, kolik žalovaná měla na úvěru skutečně čerpat a kolik z úvěru uhradila. Je pouze tvrzeno, že celkový dluh, ze kterého není jasno, jak k této částce žalobkyně dospěla, byl převeden na jiný účet, než na jehož vedení se účastníci smlouvy dohodli. Dluh měl činit 3 861,68 Kč na jistině. Žalovaná následně měla na svůj dluh uhradit částku v celkové výši 4 000 Kč. Jedná se o pouhé tvrzení. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná skutečně finanční prostředky v této výši načerpala. Navíc se jedná o spotřebitelský vztah, žalobkyně je povinna tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však žádné skutečnosti ke zkoumání úvěruschopnosti netvrdila, proto smlouva o úvěru je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně nemohl posoudit ani jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a následujících o. z., jelikož žalobkyně neprokázala, že by žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně skutečně částku 3 861,68 Kč vyčerpala na jistině nebo se jí tato částka dostala do dispozice. Navíc žalobkyně sama uvádí, že žalovaná již na svůj dluh před podáním žaloby uhradila částku 4 000 Kč. Žalobkyně se k jednání u soudu nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.