107 C 50/2022-31 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla soudu doručena dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 040 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (původní věřitel) a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek, jehož součástí byla i pohledávka za žalovaným. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] téhož dne jednotlivou smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na základě níž žalovaný načerpal úvěr v konečné výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum], žalovaný však ani po odeslání předžalobní výzvy poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Současně žalobkyně požadovala poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 040 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 040 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svou neúčast (a neúčast žalobkyně) omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ rámcová smlouva“), smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období 7/ 2019, výpisu z účtu [číslo] ze dne [datum] vedeného u společnosti [právnická osoba], smlouvy o postoupení pohledávky, vč. seznamu pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], vč. podacího lístku z téhož dne. 5. Na základě provedeného dokazování, byl zjištěn následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO] (původní věřitel) měla se žalovaným uzavřít smlouvu dne [datum], dle které měl věřitel poskytnout žalovanému převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 040 Kč (tvořeno poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem) do 30 dnů, přičemž smluvní strany podepsaly tyto listiny elektronicky. Dne [datum] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly [právnická osoba] s.r.o. postoupeny žalobkyni pohledávky specifikované v příloze [číslo] mj. pohledávka za žalovaným ve výši 10 212 Kč. 6. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CZ408887 uzavřené dne 25. 7 2019. 7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným ve výši 10 212 Kč postoupena z původního věřitele na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ust. §§ 1820, 2395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému, jako úvěrovanému, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a svou povinnost splnila tím, že tuto částku poskytla žalovanému na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem ve výši 2 040 Kč, avšak v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil, ať již původnímu věřiteli či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila, mj. lustraci žalovaného v registrech dlužníků či insolvenčním rejstříku, avšak toto tvrzení nijak prokázáno nebylo. V žalobě absentují konkrétní tvrzení o prověření žalovaného z hlediska jeho schopnosti úvěr splatit, jakož i důkazní návrhy na prokázání těchto tvrzení. 8. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580, § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 10 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně má nárok na vrácení jistiny úvěru v plné výši, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný něčeho uhradil. Žalobkyni byl přiznán podle § 1970 o. z., rovněž úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 10 % ročně. Požadavek na zaplacení částky 2 040 Kč s úroky z prodlení soud zamítl, neboť se jedná o nárok, který má původ v absolutně neplatné smlouvě. 9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 66,2 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 16,9 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 83,1 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis tzv. formulářové žaloby, včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 1 490,82 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).