107 C 56/2023-67 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla soudu doručena dne [datum], doplněnou podáním z [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 044 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému poskytnuty dne [datum] na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 1 440 Kč, s poplatkem za volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč do [datum]. Žalovaný neuhradil na předmětný úvěr ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází (NRKI, BRKI), veřejně dostupných rejstříků a vycházela z příjmů a výdajů vyplývajících z účtu žalovaného, získaných náhledem na účet nebo výpisem z účtu a výplatních pásek. V důsledku prodlení žalobkyně požadovala po žalovaném také zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 534 Kč, která byla vypočtena jako 0,1 % denně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za upomínání v celkové částce 2 905 Kč (tj. v paušální výši za 83dní x 35 Kč v období od [datum] do [datum], kdy částka je složena z 11 SMS, 30 emailů a 8 telefonátů). Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný ve svých vyjádřeních a při jednání dne [datum] uvedl, že nerozporuje uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], ale soudu sdělil, že se stal obětí pachatele, který jej přiměl vzít si tento úvěr. Žalovaný dále uvedl nemohl plnit své dosavadní závazky ani plnit na další úvěry, když tyto si vzal ze strachu z pachatele. Pokud by soud dospěl k závěru, že je žalovaný povinen žalobkyni žalovanou částku zaplatit žádá o možnost plnění ve splátkách, s odůvodněním, že se ohledem na velké množství úvěrů a půjček, které splácí je schopen platit žalobkyni ve splátkách po 100 Kč měsíčně. 3. Soud provedl dokazování předloženými listinnými důkazy. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek platných od [datum], Sazebníku platného od [datum] a přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému dne [datum] na bankovní účet částku 6 000 Kč. Tuto se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 440 Kč a s poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč do [datum]. 5. Z listiny označené jako Autorizace ověření totožnosti a kopie [číslo obč. průkazu] soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného dne [datum] dle osobního dokladu a dle zaslané autorizační platby z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně. 6. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací čistý měsíční příjem žalovaného, který činil částku 24 600 Kč. 7. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], soud zjistil, že žalobkyně provedla výpočet úvěruschopnosti dne [datum], vycházela přitom z toho, že žalovaný společně hospodaří s dalšími osobami v domácnosti (3 příjmy), jeho měsíční výdaje činí 2 000 Kč, měsíční příjem uvedený spotřebitelem činí 26 000 Kč (ověřený příjem 24 600 Kč), při vypočítaných minimálních výdajích ve výši 2 136,66 Kč tak činí disponibilní příjem žalovaného 22 100 Kč. Tato listina není žalovaným nijak autorizována. K dotazu soudu k této listině dále žalovaný sdělil, že u smluv uzavíraných distančním způsobem (jako byla tato) většinou dodával výplatní pásky a kopii občanského průkazu a vyplnil jejich„ dotazník“, další listiny k doložení výdajů po něm, pokud si vzpomíná, nepožadovali. 8. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 11 423,80 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] a nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč do tří dnů. Z podacího lístku ze dne [datum] má soud za prokázáno, že výzva k zaplacení byla žalovanému odeslána v den sepsání na adresu trvalého pobytu. 9. Z ostatních provedených listinných důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, údajích o poskytovateli spotřebitelského úvěru, [právnická osoba], obecné principy posuzování a filozofie společnosti) soud neučinil žádná významná skutková zjištění, proto je dále pro nadbytečnost neuvádí. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že s ohledem na postavení účastníků se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného a k tomu předložila jako důkaz pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti x [právnická osoba], vyhotovený žalobkyní, po jeho provedení a hodnocení ve spojení s tvrzeními účastníků však soud dospěl k závěru, že tento důkaz bez dalšího schopnost žalovaného úvěr splácet neprokazuje, žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z., se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 6 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni neuhradil na tuto částku ničeho, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona a dle ust. § 2991 o. z., vrátit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne [datum] na základě výzvy k úhradě ze dne [datum], v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů. Výzva byla prokazatelně odeslána dne [datum] a za předpokladu doručení do tří pracovních dnů ji lze považovat za doručenou [datum]. Ode dne [datum] je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 o. z., úrok z prodlení. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že by tuto konkrétní smlouvu uzavřel pod nátlakem nebo ze strachu z třetí osoby. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne [datum]. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši, jak žalobkyně požadovala (byť by mohla požadovat vyšší úrok), neboť nemůže překročit žalobní návrh. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky (za poplatek, doplňkové služby, náklady upomínání a smluvní pokutu) vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř., v měsíčních splátkách po 100 Kč dle žádosti žalovaného s ohledem na jeho měsíční příjem a pravidelné výdaje a skutečnost, že má za to, že žalobkyně jako podnikající osoba v oblasti nebankovních úvěrů nebude tímto rozhodnutím výrazně znevýhodněna. 12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl soud o nákladech řízení negativně, neboť procesní úspěch žalobkyně a žalovaného byl (při zohlednění příslušenství žalované pohledávky) téměř stejný, a tudíž žádnému z účastníků nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení.