108 C 229/2023-80 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 396 988,27 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 8. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo financování automobilu tov. Zn. [anonymizováno 9 slov], [VIN kód], rok výroby [rok]. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 335 598 Kč. Na základě výslovného souhlasu žalovaného žalobkyně tuto sumu poskytla přímo dodavateli předmětu financování, tj. [právnická osoba], jehož prostřednictvím byla na základě mandátní smlouvy smlouva o úvěru uzavřena. Celková suma splátek včetně pojištění, které bylo sjednáno, byla ve výši 516 360 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit formou 60ti měsíčních splátek po 8 606 Kč, přičemž první splátka byla sjednána ke dni 8. 8. 2020. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, který smlouvu uzavřel z pozice spotřebitele. Žalovaného prověřila v registrech NRKI, NIP, SOLUS, interních registrech žalobkyně, insolvenčním rejstříku, rejstříku evidence adres obecních úřadů, rejstříku neplatných dokladů, registru hledaných osob, centrální evidenci exekucí, registrů CRIBIS a ARES. Žalovaný uvedl, že jako podnikající fyzická osoba má příjem ve výši 30 000 Kč, příjmy domácnosti uvedl ve výši 60 000 Kč. Mezi svými výdaji uvedl výdaje na bydlení ve vlastním bytě ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně pak zjištěné údaje zhodnotila za pomoci skóringového modelu, zohlednila výši životního minima a nutnou finanční rezervu ve výši 10 % příjmu. Žalovaný neuhradil splátku č. 16 splatnou dne 8. 11. 2021. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni 9. 4. 2020 k zesplatnění dosud nesplacené části úvěru. Dlužná částka k tomuto dni činila 302 144,30 Kč a představoval dlužné splátky, zesplatněnou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu. Na úhradu svého celkového závazku ze smlouvy o úvěru žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 147 874 Kč. 2. Dne 15. 11. 2004 uzavřela žalobkyně jako mandant mandátní smlouvu se společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) jako mandatářem, na jejímž základě se mandatář zavázal jménem mandanta uzavírat úvěrové nebo leasingové smlouvy. Jejichž předmětem je nákup vozidel, jak má soud za prokázáno z mandátní smlouvy. Dne 8. 7. 2020 byla mezi žalobkyní v pozici věřitele, prostřednictvím jejího zástupce společnosti [právnická osoba], a žalovaným jako nepodnikajícím klientem uzavřena smlouva o úvěru na koupi vozidla [anonymizována dvě slova] číslo karoserie [anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 335 598 Kč představující zbývající část celkové pořizovací hodnoty osobního automobilu specifikovaného ve smlouvě ve výši 435 598 Kč po odečtení přímé platby žalovaného ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou 60ti měsíčních splátek po 8 606 Kč. Ve smlouvě je u žalovaného uvedeno, že podniká jako fyzická osoba, má čistý měsíční příjem 30 000 Kč, měsíční příjem domácnosti je 60 000 Kč, je svobodný. Nemá vyživovací povinnosti a má výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč bez toho, že by byl blíže specifikován typ bydlení. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]. Pod [variabilní symbol] žalobkyně dne 10. 7. 2020 zaplatila společnosti [právnická osoba] částku 335 598 Kč převodem na účet této společnosti a žalovanému bylo dne 8. 7. 2020 předáno vozidlo [anonymizována dvě slova] číslo karoserie [anonymizováno] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z potvrzení o proplacení úvěru a protokolu o předání vozidla. Dne 24. 8. 2022 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzval k zaplacení částky 352 697,30 Kč nejpozději do 8. 9. 2022. Výzvu odůvodnil skutečností, že mezi účastníky byla uzavřena dne 8. 7. 2020 smlouva o úvěru na financování koupě vozidla [anonymizována dvě slova] číslo karoserie [anonymizováno] a na jejím základě žalovaný žalobkyni tuto částku dluží. Výzva byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 25. 8. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z předžalobní výzvy a údajů o sledování zásilek. 3. Kromě výše uvedené provedl soud důkaz odstoupením od úvěrové smlouvy, poštovní dodejkou, zesplatněním pohledávky, formulářem pro standardní informace, přehledem plateb. Z těchto listin neučinil soud žádná pro rozhodnutí relevantní skutková zjištění. 4. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný, ač osoba podnikající, při uzavření této smlouvy jednal jako spotřebitel, což je ve smlouvě výslovně uvedeno. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by žalobkyně při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Z důkazů provedených v řízení je zřejmé, že žalobkyně se pokud jde o zkoumání příjmové a výdajové stránky spokojila pouze s údaji uváděnými žalovaným bez toho, že by bylo v řízení prokázáno, že by správnost a reálnost takových údajů jakkoliv ověřovala. Žalovaný uváděl výši svého příjmu 30 000 Kč a jako svobodný člověk také příjmy domácnosti ve výši 60 000 Kč. Uvedl výši svých výdajů na bydlení částkou 5 000 Kč, aniž by byl tento údaj jakkoliv ověřen. V otázce dalších výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z údajů o výši životního minima, aniž by jakýmkoliv způsobem zhodnotila případnou individuální situaci žalovaného, která se může od statistických dat až dramaticky lišit. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by vynaložila byť minimální péči na to, aby se zabývala individuální příjmovou a výdajovou situací žalovaného. Pro výpočet výdajů použila svůj vlastní interní model, který neodráží individuální situaci klienta. Důkazy provedenými v řízení tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostála své zákonné povinnosti a vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování o této rozhodné skutečnosti, přičemž toto poučení je soudem poskytováno pouze a jedině při ústním jednání. Na žalobkyni leželo břemeno tvrzení a důkazu a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. S ohledem na výše uvedené soud považuje smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na koupi vozidla částku 335 598 Kč a za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalovaný však již plnil částku 147 874 Kč, kterou je nutno odečíst od poskytnuté částky 335 598 Kč. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 187 724 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku, a to od 9. 9. 2022 v návaznosti uplynutí lhůty k plnění obsažené v předžalobní výzvě. Co do částky 209 264,27 Kč s příslušenstvím, která představuje nároky žalobkyně založené neplatnou smlouvou, byla žaloba zamítnuta. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.