108 C 245/2023-138 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 43 068,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 26. 7. 2019 rámcovou smlouvu [číslo] aktivovala mu běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 3. 9. 2020 uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, na jehož základě byl žalovanému dne 4. 9. 2020 poskytnut úvěr č. [anonymizováno] ve výši 49 787 Kč výplatou na běžný účet žalovaného. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací získaných od žalovaného. Informace poskytnuté žalovaným žalobkyně dále ověřuje z interních i externích databází. žalobkyně používán údaje z bankovního i nebankovního registru informací. Žalobkyně při posuzování výdajů žalovaného stanovila částku, kterou interně vyhodnotila dle vlastní expertní analýzy a kterou určila jako částku potřebnou na výdaje žalovaného. V rámci této expertní analýzy žalobkyně údaje poskytnuté žalovaným srovnává s údaji, které žalobkyni poskytli její klienti, kteří mají se žalovaným podobné znaky, např. se pohybují v obdobném prostředí nebo v obdobné sociální skupině. Podstatné je také to, že výši splátky si určuje sám žadatel o úvěr, který nepochybně ví, jakou částku je v jeho možnostech splácet. V konkrétním případě navíc žalovaný sjednané splátky dlouho platil, což svědčí o tom, že v době poskytnutí úvěru byl úvěruschopný. Na základě uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal platit sjednané splátky ve výši 987 Kč. V době od 16. 10. 2020 do 25. 10. 2022 žalovaný uzavřel se žalobkyní dodatky [číslo] až [anonymizováno], jimiž byl měněn den v měsíci, k němuž je splátka splatná, případně měněna částka splátky. V době od 21. 10. 2020 do 24. 11. 2022 žalovaný plnil své smluvní povinnosti a na úhradu svých závazků ze smlouvy o úvěru zaplatil celkem 25 740 Kč. Počínaje splátkou splatnou dne 24. 12. 2022 však žalovaný přestal své platební povinnosti plnit a žalobkyně z tohoto důvodu přistoupila k zesplatnění zbývající částky úvěru, kterou vyčíslila částkou 42 626,38 Kč na dlužné jistině. Kromě této částky je žalovaný dále povinen zaplatit žalobkyni částku 432 Kč představující dlužné pojistné, které si žalovaný sjednal dne 3. 9. 2020, a částku 10 Kč představující nezaplacený měsíční poplatek za vedení dalších běžných účtů. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně má proto právo na zaplacení nejen sjednaných úroků, ale také úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Dne 26. 7. 2019 uzavřeli účastníci rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě se žalobkyně. zavázala poskytovat žalovanému své služby, včetně služeb platebních, zřídila žalovanému běžný účet [číslo] [bankovní účet] a vydala mu k tomuto účtu debetní kartu. Dodatkem [číslo] uzavřeným dne 3. 9. 2020 byla mezi stranami sjednána smlouva o úvěru číslo [anonymizováno], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 49 787 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 97 měsíčních splátek po 987 Kč. Výše uvedené skutečnosti má soud za prokázány z rámcové smlouvy a dodatku [číslo]. Dne 3. 9. 2020 je datována úvěrová zpráva týkající se žalovaného, z níž má soud za prokázáno, že žalobkyně měla informace o tom, že v době od 3. 10. 2019 do 11. 8. 2020 požádal sedmkrát o osobní úvěr v částkách od 30 000 Kč do 200 000 Kč. Ve dvou případech svou žádost odvolal a v pěti případech byla odmítnuta. K datu úvěrové zprávy měl kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 49 000 Kč, který byl v červenci 2020 využit co do částky 25 912 Kč a byl řádně splácen. Ke dni úvěrové zprávy požádal ve dvou případech o vydání splátkové kreditní karty pro úvěrový rámce ve výši 10 000 Kč a 80 000 Kč. 3. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 6. 2020 do 3. 9. 2020 má soud za prokázáno, že počáteční zůstatek byl v debetní výši 42 734,80 Kč a konečný zůstatek rovněž v debetní výši 33 819,79 Kč. Ve dnech 12. 6. 2020, 8. 7. 2020 a 14. 8. 2020 byly na účet připsány částky 14 696 Kč, 15 235 Kč a 14 840 Kč, které jsou jedinými pravidelnými kreditními položkami na tomto účtu. Dne 31. 7. 2020 byla na účet v hotovosti vložena částka 23 000 Kč, dne 22. 6. 2020 částka 3 000 Kč a dne 27. 6. 2020 částka 1 000 Kč. Ve vztahu k odchozím částkám lze zjistit, že z účtu pravidelně měsíčně odchází částka 11 000 Kč, aniž by byl zřejmý účel této platby. Zbývající odchozí platby představují úhrady obchodníkům, případně výběr z bankomatu. Z výpisu z účtu žalovaného má dále soud za prokázáno, že dne 4. 9. 2020 žalobkyně poukázala na jeho účet částku 49 787 Kč. 4. Dne 27. 2. 2023 vyhotovila žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzvala k zaplacení dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ve výši 45 045,91 Kč nejpozději do 8. 3. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 1. 3. 2023 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení předžalobní výzvy a části poštovního podacího archu. 5. Kromě výše uvedeného soud dále provedl důkaz ceníkem žalobkyně, obchodními podmínkami, splátkovým kalendářem, podmínkami pro používání úvěru, formulářem pro standardní informace, přehledem plateb, pojistnou smlouvou a pojistnými podmínkami, dodatky k rámcové smlouvě na č. 96 až 108 spisu, přihlášením k pojištění a přehledem cen pojištění. Z těchto důkazů neučinil s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 6. Soud neprovedl navrhovaný důkaz expertní analýzou, kterou žalobkyně navrhla k prokázání skutečnosti, že před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K tomuto kroku soud přistoupil s ohledem na skutečnost, že se dle vlastního vyjádření žalobkyně jedná o výstup ze systému vytvořeného žalobkyní, v rámci něhož porovnává údaje sdělené žalovaným s údaji, které žalobkyni sdělili jiní její klienti, kteří mají se žalovaným podobné znaky, např. se pohybují v podobném prostřední, nebo v podobné sociální skupině. Jedná se tedy o ryze interní produkt žalobkyně, jímž může žalobkyně pouze prokázat skutečnost, že údaje uváděné žalovaným porovnala s údaji pocházejícími od jiných jejích klientů. 7. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 4. 9. 2020 poskytla převodem na účet žalovaného částku 49 787 Kč. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by žalobkyně při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný a důkazy prokázaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Žalobkyně měla sice k dispozici údaje z běžného účtu žalovaného, avšak z tohoto účtu mohla spolehlivě zjistit pouze údaje o výši pravidelného (nijak vysokého) příjmu žalovaného, neměla žádnou informaci o alespoň základních výdajích žalovaného. Zejména v otázce výdajové nemá soud za prokázáno, že žalobkyně vynaložila odbornou péči, neboť kromě zjištění úvěrového zatížení žalovaného neměla žalobkyně žádné relevantní informace o jeho individuálních výdajových poměrech. Žalobkyně se spokojila s údaji tvrzenými žalovaným, přestože stav jeho účtu před poskytnutím úvěru po dobu několika měsíců vykazoval sice povolený, ale přesto debetní zůstatek. Údaje uváděné žalovaným porovnala s údaji uváděnými jinými klienty, což je způsob, který neodráží individuální situaci žalovaného jako budoucího klienta. Žalobkyně byla soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neposkytla soudu dostatek důkazních návrhů, z nichž by bylo možno dospět k závěru, že splnila svou zákonnou povinnost. Na žalobkyni leželo břemeno tvrzení a důkazu a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. Nelze mít ani za to, že samotná skutečnost, že žalovaný po dobu dvou let sjednané splátky plnil, je důkazem o tom, že žalobkyně vynaložila odbornou péči na zkoumání jeho úvěruschopnosti. Po poučení poskytnutém soudem žalobkyně navrhla provedení důkazu svou interní expertní analýzou, která však obsahu právě pouze porovnání údajů sdělených žalovaným s údaji jiných klientů. Tento důkaz soud neprovedl, neboť by jím byl pouze prokázán nedostatečný, pouze srovnávací, proces, který nemohl přinést žalobkyni informace o skutečných, zejména výdajových, poměrech žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud považuje smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku