108 C 331/2023-81 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 086,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 7. 2019 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný revolvingový spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného. Žalobkyně v tomto směru porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Dále žalobkyně při schvalování úvěru v rámci interního systému žalobkyně zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB. Z žádného z těchto registrů nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby žalobkyně žalovanému úvěr neposkytla, stejně tak nevyplývalo, že by žalovaný měl více dluhů, které není schopen splácet, či že jeho platební morálka neodpovídá požadavkům žalobkyně. Schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr posuzuje žalobkyně v každém případně individuálně a vynakládá aktivní činnost za účelem zjištění, zda dosavadní, ale i předpokládané majetkové a osobní poměry žadatele odpovídají tomu, aby při vynaložení této odborné péče žalobkyně úvěr žadateli poskytl. Žalovaný uvedl, že je trvale zaměstnán se mzdou ve výši 15 000 Kč a má nulové výdaje. S těmito údaji se žalobkyně nespokojila a provedla interní průzkum. Z interních údajů z účtu klienta zjistila, že na jeho běžný účet dochází výplata od jeho zaměstnavatele, a to dokonce i ve vyšší částce, než uváděl, tj. 21 000 Kč. Žalovaný žádné výdaje neuvedl, a žalobkyně vycházela z normativních výdajů na bydlení ve výši 5 900 Kč měsíčně. Dále provedla průzkum v dostupných rejstřících, v insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku, kde nezaznamenala žádné negativní záznamy. Stejně jako v systému CBCB. Z interních systémů zjistila, že v době žádosti měl žalovaný již dvě smlouvy o úvěru se žalobkyní s celkovou měsíční splátkou ve výši 5 306 Kč. Vyhodnotila, že za této situace je žalovaný schopen splácet splátku dalšího úvěru ve výši 1 000 Kč měsíčně a je tedy úvěruschopný. V souladu s čl. 2 Smlouvy bylo po uzavření smlouvy žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat až do výše splacené části úvěru. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč splatných vždy 5. den každého kalendářního měsíce. Za poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal žalobkyní platit úroky ve výši 16,90 % p. a., a dále poplatky dle odst. 4.2 Smlouvy a dle platného Ceníku. Úrok je počítán denně ze skutečné výše nesplacené jistiny úvěru. V případě porušení podmínek Smlouvy ze strany žalovaného, se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru platit navíc úrok z prodlení z nesplacení částky v zákonné výši. Za porušení podmínek Smlouvy se v souladu s čl. 7 a) Smlouvy považuje mimo jiné případ, že se žalovaný dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek. Žalobkyně je v takovém případě dle čl. 7 Smlouvy oprávněna omezit nebo zastavit další čerpání úvěru, pokud nebyl vyčerpán v plné výši, a dále prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostával se opakovaně do prodlení s plněním splátek. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak tyto výzvy zůstaly ze strany žalovaného bez reakce. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil a byl v prodlení s více než 2 splátkami, žalobkyně v souladu s čl. 7 b) Smlouvy prohlásila ke dni 29. 10. 2022 celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ve výši 22 557 Kč. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného 21 086,8 Kč (jistina + poplatky) s kapitalizovaným úrokem z nesplacené jistiny úvěru ve výši 3 345,2 Kč od 4. 7. 2019 do 19. 6. 2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z neuhrazených částek po splatnosti ve výši 1 986,95 Kč od 4. 7. 2019 do 19. 6. 2023, se smluvním úrokem ve výši 15 % p. a. z částky 19 977,80 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 086,80 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení. 2. Dne 4. 7. 2019 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěrového produktu v podobě revolvingového úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou 5 % z úvěrového limitu. Do žádosti uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč, který nikterak nedoložil a nemá žádné pravidelné výdaje. Tyto skutečnosti má soud ze žádosti za prokázány. Dne 4. 7. 2019 uzavřeli žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaný jako úvěrovaný klient smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet měsíčními splátkami ve výši určené smlouvou. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy za prokázány. Z podkladů pro soudní řízení má soud za prokázáno, že žalovaný v období od 4. 7. 2019 do 30. 6. 2023 vyčerpal na základě výše uvedené smlouvy finanční prostředky ve výši 39 131,36 Kč a ve stejném období zaplatil celkem částku 33 746,78 Kč. Dne 20. 6. 2023 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzval k zaplacení částky ve výši 26 418,75 Kč představující dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] to do 5 dnů od doručení výzvy. Dne 22. 6. 2023 byla tato výzva odeslána žalovanému doporučenou poštovní zásilkou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu. 3. Kromě výše uvedeného provedl dále soud důkaz rozhodnutím o splatnosti, výpovědí smlouvy a výpisy z úvěrového účtu žalovaného, z nichž s ohledem na níže uvedený právní závěr neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění. 4. Mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Tato smlouva je ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by žalobkyně při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Žalobkyně tvrdí, že měla k dispozici údaje z běžného účtu žalovaného, avšak tuto skutečnost nijak neprokázala. S ohledem na tvrzenou interní znalost z vlastních systémů muselo být už v okamžiku, kdy žalovaný požádal o úvěr, žalobkyni zřejmé, že v žádosti o úvěr žalovaný neuvedl pravdivé údaje. Žalobkyně totiž měla informaci o jeho již existujících závazcích vůči žalobkyni ve výši 5 306 Kč měsíčně a je zřejmé, že žádný člověk nemůže mít nulové výdaje. Žalobkyně také stanovila normativní náklady na bydlení žalovaného, aniž by se jakkoliv zabývala skutečnou výdajovou stránkou žalovaného. Žalobkyně byla soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neposkytla soudu dostatek důkazních návrhů, z nichž by bylo možno dospět k závěru, že splnila svou zákonnou povinnost. Na žalobkyni leželo břemeno tvrzení a důkazu a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. Nelze mít ani za to, že samotná skutečnost, že žalovaný po dobu dvou let sjednané splátky plnil, je důkazem o tom, že žalobkyně vynaložila odbornou péči na zkoumání jeho úvěruschopnosti. Po poučení poskytnutém soudem žalobkyně nenavrhla provedení dalších důkazů. S ohledem na výše uvedené soud považuje smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky za neplatnou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v důsledku toho neplatnosti smlouvy o úvěru, se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na částku 39 131,36 Kč a za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvo