109 C 44/2023-62 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 17 601 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 22. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 22. 12. 2021 smlouvu o úvěru, žalovanému byl poskytnut úvěr 11 000 Kč, ten následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr celkem ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně uváděla, že se domáhá úhrady jistiny ve výši 17 601 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z výpisu z účtu [právnická osoba] soud zjistil, že dne 27. 12. 2021 bylo na účet žalovaného zasláno 1 000 Kč, dne 22. 12. 2021 11 000 Kč, dne 27. 12. 2021 500 Kč, 23. 12. 2021 3 700 Kč, 28. 12. 2021 800 Kč, 28. 12. 2021 2 000 Kč, 28. 12. 2021 1 000 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jež měla uzavřít společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 23. 12. 2021, 24. 12. 2021, 27. 12. 2021, 27. 12. 2021, 28. 12. 2021, 28. 12. 2021, 22. 12. 2021, soud neučinil žádný skutkový závěr, když tyto listiny nejsou účastníky podepsány, a to ani elektronicky. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky bez uvedení data, soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že byla postoupena pohledávka na žalobkyni ve výši 17 601 Kč, jelikož společnost [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 12. 11. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek dle přiloženého seznamu postoupených pohledávek, součástí smlouvy byla také pohledávka za žalovaným. 7. [právnická osoba] soud zjistil, že účet č. [bankovní účet] byl založen 20. 1. 2009, disponuje s ním žalovaný, kdy na účet byly z čísla účtu [číslo] zaslány částky 22. 12. 2021 11 000 Kč, 23. 12. 2021 3 700 Kč, 27. 12. 2021 1 000 Kč, 27. 12. 2021 500 Kč, 28. 12. 2021 800 Kč, 28. 12. 2021 2 000 Kč, 28. 12. 2021 1 000 Kč. 8. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, tato byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, jež uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Součástí byla také pohledávka za žalovaným (ustanovení § 1879 o. z.). Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto tvrzení žalobkyně neprokázala. Smlouvu o úvěru lze uzavřít v jakékoliv formě, a to písemné, ústní či konkludentní. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovouto smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Z hlediska dokazování je podstatné prokázat identitu jednající osoby a integritu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Toto v řízení prokázáno nebylo. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o nesplnění povinnosti důkazní. I kdyby žalobkyně však prokázala uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, je nutno tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žádnou z těchto povinností však žalobkyně nesplnila, a proto i v případě řádně uzavřené smlouvy by smlouva o úvěru, resp. smlouvy o úvěrech byly ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatné. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., když právní předchůdkyně žalobkyně zaslala během prosince 2021 na účet žalovaného bez právního důvodu celkově částku 20 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil 2 399 Kč, soud proto zavázal žalovaného k úhradě rozdílu částky 20 000 Kč a 2 399 Kč, tedy k vydání částky 17 601 Kč. Pokud jde o splatnost dluhu, tato byla posouzena dle ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 17. 7. 2022 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě stejného dne. Dne 25. 7. 2022 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení k tomuto datu dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 15 %. Žalobkyně se však domáhala úroků z prodlení v nižší části, soud nemůže překročit žalobní návrh, proto na úrocích z prodlení bylo přiznáno 11,75 % dle žaloby. S ohledem na výše uvedené byla žaloba pak ve zbytku zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, když procesní neúspěch žalobkyně byl v poměrně nepatrné části. Náklady řízení činí 2 252 Kč, tyto sestávají z částky 900 Kč za tři úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepsi žaloby). K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály á 100 Kč, částka 252 Kč jako 21 % DPH z výše uvedených částek a 800 Kč za zaplacený soudní poplatek.