113 C 263/2023-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 522 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 11 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného z registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a náhledem na bankovní účet žalovaného (transakce dokládající jeho příjmy a výdaje). Správnost identifikačních údajů žalovaného byla potvrzena žalovaným podpisem úvěrové smlouvy, který učinil elektronicky. Identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč, který byl zaslán z účtu žalovaného ([bankovní účet]). Žalovaný z úvěrové smlouvy čerpal dne [datum] částku 11 200 Kč. Při sjednání smlouvy si žalovaný zvolil dále služby Klidné spaní (poplatek 110 Kč), [anonymizováno] (poplatek 165 Kč) a informační SMS servis (poplatek 29 Kč). Úvěr byl splatný dnem [datum], žalovaný neuhradil ničeho a dostal se tak do prodlení dne [datum]. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 VOP. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 11 200 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatku za služby Klidné spaní ve výši 110 Kč, [anonymizováno] ve výši 165 Kč a informační SMS servis ve výši 29 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 980 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu dle čl. 6 VOP ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout peněžní prostředky ve výši 11 200 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 14 534 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 3 030 Kč. Splatnost byla stanovena na [datum] Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a u podpisu žalovaného je uvedeno podepsáno elektronicky. 5. Z autorizace ověření totožnosti nahlédnutím na bankovní účet vyplývá, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. 6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žil žalovaný ve společné domácnosti s 5 a více lidmi, měsíční výdaje na půjčky měl ve výši 5 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 1 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Výše ověřeného měsíčního příjmu byla 20 523 Kč. Disponibilní příjem byl ve výši 10 800 Kč. 7. Z dokumentu s názvem identifikované příjmy se podává, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem ve výši 20 523 Kč. 8. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla dne [datum] poukázána částka ve výši 11 200 Kč na účet č. [bankovní účet]. 9. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum], vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že dne [datum] byla na účet poukázána částka 11 200 Kč. 10. Z výpisu z běžného účtu od [právnická osoba] se podává, že žalovaný měl za období od [datum] do [datum] zápornou platební bilanci. Výpis obsahuje množství kreditních i debetních položek. 11. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 17 331,04 Kč, a to do 3 dnů. 12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 11 200 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma výpisu z účtu žalovaného, ze kterých by vyplývalo, že prověřila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu nebyla prověřena především pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. 13. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 11 200 Kč neuhradil ničeho. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do 3 dnů. Podle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzvu odeslanou dne [datum] má tedy soud za doručenou žalovanému dne [datum]. Za situace, kdy měla být dlužná částka uhrazena ve lhůtě 3 dnů, tedy do [datum], přísluší žalobkyni úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 29,6 % (žalobkyně byla úspěšná co do 64,8 % a neúspěšná co do 35,2 % z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 2 252 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) v celkové výši 900 Kč, když dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. je sazba za jeden úkon právní služby 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 252 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH. 15. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 29,6 % z částky 2 252 Kč, tedy ve výši 666,60 Kč. 16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává