115 C 316/2023-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2023 a doplněnou dne 20. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 625,69 Kč s úrokem z prodlení ve 8,05 % ročně z této částky za dobu od 16. 9. 2017 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 17 500 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s žalovaným dne 20. 8. 2016 a na základě které poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr včetně nákladů spojených s poskytnutím úvěru ve výši 25 200 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 4 550 Kč. Žalovaný dosud uhradil na úvěr částku 9 574,31 Kč. Součástí smluvních ujednání bylo právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl žalovaný v prodlení, žalobkyně nárokuje smluvní pokutu ve výši 17 500 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, kdy si ověřila měsíční příjmy i výdaje žalovaného a vycházela z příjmů žalovaného ve výši 18 600 Kč měsíčně a z výdajů ve výši 4 500 Kč měsíčně. Žalovaný dosud neuhradil na žalovanou pohledávku ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla dne 6. 11. 2023 doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. žaloba s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění. 5. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 20. 8. 2016 (v den uzavření úvěrové smlouvy) sdělil žalobkyni tyto informace ohledně své majetkové situace: má průměrný měsíční čistý příjem ze zaměstnání ve výši 18 600 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 4 500 Kč. 6. Ze Scoringové karty bylo zjištěno, že žalobkyně přiznala žalovanému 30 bodů, na základě těchto informací: žalovaný není v exekuci ani v insolvenci, je ve věku 22 až 60 let, bydlí v nájmu, má uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou. 7. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl ode dne 1. 11. 2015 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] jako skladník. 8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli účastníci řízení dne 20. 8. 2016, žalobkyně předala žalovanému na základě této smlouvy částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč, celkem měl uhradit částku 60 200 Kč, tj. úvěr ve výši 35 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 200 Kč. V čl. IV. Bodě 2 Smlouvy byla sjednána smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. 9. Z tabulky splácení úvěru ze Smlouvy v rámci insolvenčního řízení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 3 974,31 Kč. 10. Z dopisu ze dne 3. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k okamžité úhradě dluhu ze Smlouvy a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 4. 7. 2023 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. 11. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci. 12. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně předala dne 20. 8. 2016 žalovanému částku 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu náklady úvěru ve výši 25 200 Kč ve 13 měsíčních splátkách ve výši 4 550 Kč. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného a uvedených v Žádosti o poskytnutí úvěru a ve Scoringové kartě. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění. 13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 14. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 ZoSÚ (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. 16. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Žaloba je důvodná pouze zčásti. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatními lístky, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by řádně zkoumala solventnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázáno, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pouze z informací získaných od žalovaného v den uzavření Smlouvy, tyto informace si neověřila z dalších zdrojů. Ze samotné pracovní smlouvy nelze učinit závěr o tom, že žalovaný pracoval v rozhodné době u daného zaměstnavatele. Žalobkyně neprokázala, že by lustrovala žalovaného v databázích dlužníků za účelem zjištění, zda není nadměrně zadlužen. Princip odpovědného úvěrování chrání jak dlužníka – jeho možnost splatit úvěr, tak věřitele – dobytnost jeho pohledávky, a proto je nezbytné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalobkyn