116 C 129/2023-52 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 762,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Dále se domáhá kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 598,08 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 12 397,45 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 12 217 Kč a částky 1 857,88 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky ve výši 13 762,07 Kč od [datum] do [datum]. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], jejíž přílohu tvoří předpis splátek pro smlouvu. Žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč a zavázal se uhradit jistinu spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč, tedy celkem 27 888 Kč v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splatnost splátky připadla na [datum]. V žádosti o úvěr uvedl žalovaný základní údaje o své finanční situaci, zejména zaměstnání, ostatní finanční závazky, výše příjmů, výše výdajů a požadovanou výši úvěru, rovněž jsou vyznačeny listiny a doklady, které byly žalovanými předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti, správnost poskytnutých údajů stvrdil svým podpisem. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil 2 491,99 Kč, z toho částka 1 237,93 Kč byla alokována na jistinu a částka 1 254,06 Kč na příslušenství. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, když dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek ve znění pozdějších dodatků a dále došlo k uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení se stalo účinným k uvedenému datu. Ke dni postoupení pohledávky činila celková pohledávka 37 143,85 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá úhrady částky shora uvedené. Žalovaný byl o úhradu dluhu před podáním žaloby upomínán, a to upomínkou ze dne [datum] odeslanou žalovanému. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 4. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz rámcová smlouva ze dne [datum], potvrzení o zaplacení úplaty ze dne [datum], rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno žalobkyní ze dne [datum] a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] (viz oznámení ze dne [datum] a [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]). Žalovaný dne [datum] požádal právní předchůdkyni žalobkyně společnost [právnická osoba], o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. Uvedl, že je zaměstnaný od [datum], jeho mzda činí 18 900 Kč, bydlení a energie 4 000 Kč, doprava a jídlo 4 000 Kč, výživné a srážky ze mzdy ve výši 3 400 Kč a použitelný měsíční příjem činí 7 500 Kč. Bydlí v nájmu, je svobodný, bez vyživovací povinnosti. Doložil pracovní smlouvu a potvrzení zaměstnavatele, dále pak občanský průkaz (viz žádost o úvěr ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru ve výši 15 000 Kč s tím, že tyto bude splácet po dobu 14 měsíců ve výši 1 992 Kč a celkem uhradí 27 888 Kč s výší úroku na uvedenou dobu 15 % ročně a RPSN ve výši 272,44 Kč. Úhrada za poskytnutí úvěru činí 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru činí 1 394 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč (viz formulář ze dne [datum]). Následně dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o úvěru s parametry, se kterými se žalovaný seznámil v rámci shora uvedeného formuláře (viz smlouva o úvěru). O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla odeslána do sféry žalovaného (viz předžalobní výzva ze dne [datum] a podací arch ze dne [datum]). 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel poskytl žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit během 14 měsíců formou sjednaných měsíčních splátek shora specifikovaných. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena žádost zákazníka o poskytnutí úvěru, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. Předmětná smlouva je tedy neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 2 491,99 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 12 508,01 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne [datum], a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.