116 C 219/2023-74 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 38 726,13 Kč spolu s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 35 776,13 Kč od [datum] do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z téže částky od [datum] do zaplacení, dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 499,08 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 191,61 Kč. Na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se zavázala uhradit v 72měsíčních splátkách po 1 053 Kč spolu se smluveným úrokem ve výši 14,50 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy je sazebník poplatků, VOP a úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, přičemž vycházela z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, z nebankovních registrů klientských informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb ([příjmení]). Dále byla žalovaná prověřována prostřednictvím insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence obecných/městských úřadů, interních registrů. Žalobkyně komplexně vyhodnotila danou situaci a dospěla k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splatných splátek, když neuhradila splátku splatnou [datum] a [datum]. V důsledku porušení podmínek smlouvy byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Ke dni [datum] činila celková dlužná částka 52 416,82 Kč. Žalovaná čerpala úvěr dne [datum] v částce 50 000 Kč (kód TC51). Tento úvěr splácel platbami ze dne [datum] ve výši 448,84 Kč, dne [datum] ve výši 454,25 Kč, dne [datum] ve výši 459,79 Kč. Celkově na vyčerpanou jistinu žalovaný uhradil částku 14 223,87 Kč a zbývá tak uhradit 35 776,13 Kč. Žalovaná nesplácela dluh řádně a včas, proto má žalovaná nárok na zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k neplnění podmínek přistoupila žalobkyně k zesplatnění celé pohledávky a poskytla lhůtu k plnění do [datum]. Dlužná částka uhrazena nebyla, proto žalobkyně od [datum] dosud požaduje zákonný úrok z prodlení. 2. Podáním ze dne [datum] se žalobkyně omluvila z jednání a současně k výzvě soudu poskytla doplnění skutkových tvrzení. Smlouva o úvěru je evidována pod [číslo] je ze dne [datum]. Úhrady provedené žalovanou na poskytnutý úvěr jsou patrné z historického výpisu úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Na jistinu a smluvní úrok žalovaná uhradila částku 29 036,35 Kč, na poplatcích žalovaná uhradila částku 2 240 Kč, celkem tedy 31 276,35 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 5. Dne [datum] žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí osobního úvěru ve výši 50 000 Kč, a to jednorázově, ve své žádosti uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, kde má trvalý pobyt od roku 2000, její pravidelný příjem činí 14 000 Kč, vypořádání majetku nepřipadá v úvahu, je bezdětná a výdaje spojené s bydlením činí 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, nemá další úvěrové produkty. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu (viz žádost o úvěr ze dne [datum]). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila žalovanou v registrech BRKI, NRKI, v registru [příjmení], přičemž zjistila, že žalovaná je bez záznamu v těchto registrech. Dne [datum] požádala žalovaná o spotřební úvěr ve výši 18 199 Kč a téhož dne o kreditní kartu splátkovou ve výši 10 000 Kč, návrh na poskytnutí úvěru byl schválen, kdy se vycházelo ze skutečnosti, že žalovaná je svobodná, průměrný měsíční příjem činí 14 000 Kč, bydlí u rodičů, má středoškolské vzdělání, je bez vyživovacích povinností, výdaje na bydlení činí 4 000 Kč a osobní výdaje 1 000 Kč (viz informace z registrů shora uvedených a schválení návrhu na rozhodnutí o poskytnutí úvěru). Žalovaná v měsíci srpnu 2018 obdržela dne 27. 8. od úřadu práce přídavky na děti ve výši 1 000 Kč, od [právnická osoba], spol. s.r.o., částku 10 497 Kč, od úřadu práce rodičovský příspěvek 3 800 Kč a přídavky na dítě ve výši 2 710 Kč. V měsíci září 2018 obdržela žalovaná od [právnická osoba], spol. s.r.o., částku 12 565 Kč, dále přídavky na dítě a rodičovský příspěvek ve výši 6 510 Kč, v měsíci říjnu 2018 obdržela žalovaná od téže společnosti částku 12 861 Kč a přídavky na dítě a rodičovský příspěvek ve výši 9 910 Kč (viz výpis z účtu č. [bankovní účet]). Žalovaná podepsala prohlášení o svém zdravotním stavu, kdy není invalidní, v pracovní neschopnosti, neléčí se (viz prohlášení ze dne [datum]). Následně došlo k uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], jejíž součástí jsou VOP, úvěrové podmínky a sazebník žalobkyně, na základě této smlouvy poskytla banka žalované dne [datum] úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit formou měsíční anuitní splátky 1 053 Kč s úrokovou sazbou 14,50 % p.a., RPSN ve výši 15,94 % a s celkovou splatnou částkou ve výši 75 854,77 Kč. Úvěr byl poskytnut bez účelu, bylo sjednáno pojištění ve výši 50 Kč měsíčně a tento byl vyplacen (viz smlouva o úvěru ze dne [datum] včetně výňatku ze sazebníku a splátkového kalendáře, sazebníku banky, úvěrových podmínek, VOP, pojistných podmínek interního účetního dokladu ze dne [datum]). Žalovaná úvěr řádně nesplácela, dopisem ze dne [datum], který byl dne [datum] podán doporučeně k poštovní přepravě, žalovaná smlouvu o úvěru vypověděla z důvodů porušování smluvních podmínek a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do [datum], přičemž dluh činil 17 002,64 Kč (viz výzva ze dne [datum] včetně dodejky). K čerpání úvěrového účtu došlo dne [datum], k tíži účtu byl každý měsíc zúčtován poplatek za pojištění ve výši 50 Kč, zůstatek úvěru činí 35 776,13 Kč (viz historický výpis k úvěrové smlouvě). 6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částky vrátit formou72měsíčních splátek ve výši 1 053 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované splnila pouze částečně, a to ve vztahu k příjmům žalované, kdy doložila výpis z osobního účtu žalované, z kterého je zřejmé, že žalovaná pobírala mzdu, která se pohybovala kolem částky 12 500 Kč a následně žalovaná pobírá rodičovský příspěvek. Pokud se týče výdajů žalované, tyto si žalobkyně žádným způsobem neověřila, a to ať už ve vztahu k samotnému bydlení žalované, zda tedy bydlí u rodičů a jaké jsou výdaje spojené s bydlením a jako nedostatečné, soud pak považuje zkoumání ostatních výdajů, které žalovaná uvedla ve výši 1 000 Kč, když není patrno, o jaké výdaje se jedná a výše těchto výdajů se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká, pokud by se mělo jednat o výdaje spojené ať už s nákupem potravin či dalšími osobními výdaji. K jednání soudu dne [datum] se právní zástupce žalobkyně nedostavil a svou neúčastí se zbavil možnosti být poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně, a to zejména v souvislosti s jejími výdaji. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se j