116 C 47/2023-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 40 834 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 375,72 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 186,01 Kč, dále pak zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 25 % ročně z částky 26 831,34 Kč od [datum] do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s částkou 38 334 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 16 479 Kč s úrokovou sazbou 29 %, dále odměnu za zpracování a flexibilní splácení ve výši 18 315 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 3 540 Kč. Splátky měly být provedeny po dobu 24 měsíců ve výši 3 681 Kč s poslední splátkou [datum] Poslední příslušná splátka byla uhrazena [datum]. Žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil 47 500 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a tuto posuzovala na základě informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, uvedené informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaneseny do zákaznické karty. Žalovaný svým podpisem ztvrdil, že uvedené informace jsou pravdivé. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena dne [datum], postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nedostavil, soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: 4. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným, došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou převzal v hotovosti, za poskytnutí zápůjčky se zavázal uhradit poplatek ve výši 38 334 Kč představující úrok ve výši 16 479 Kč, za administrativní činnost 18 315 Kč a za komfortní splácení 3 540 Kč v 24 měsíčních splátkách po 3 681 Kč s poslední splátkou 3 671 Kč RPSN činilo 8 293 Kč (viz smlouva o zápůjčce a tabulka umoření). Žalovaný dne [datum], tedy před uzavřením smlouvy, vyplnil zákaznickou kartu, ve které uvedl, že bydlí jako spolubydlící, má jednu vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [právnická osoba], kde dosahuje příjmu ve výši 35 400 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 25 800 Kč a odhadované měsíční výdaje 4 500 Kč. V kolonce ověření dokumentů jsou výplatní pásky za měsíc září a říjen 2018 Smlouva je datována a podepsána zúčastněnými stranami (viz zákaznická karta). Žalovaný dluh řádně nesplácel, proto byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu do [datum], když dluh činil 56 977,15 Kč. Zásilka byla odeslána doporučeně (výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit během 24 měsíců formou sjednaných měsíčních splátek, po 3 681 Kč s poslední splátkou ve výši 3 671 Kč, tedy celkem se zavázal uhradit 88 334 Kč. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. K jednání nařízenému soudem na den [datum] se žalobkyně nedostavila a v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. nemohla být vyzvána k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb., posoudil smlouvu jako neplatnou, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] žalovanému částku 50 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 47 500 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 2 500 Kč. 6. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaného postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne [datum], a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.