130 C 312/2023-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 10 652,66 Kč s příslušenstvím v podobě úroku a úroku z prodlení s odůvodněním, že na ni byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovaným dne 22. 1. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč spočívajícím v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku ve 14 měsíčních splátkách do 22. 3. 2022. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Ve sjednané době splatnosti žalovaný uhradil pouze 13 242 Kč, z toho 6 799,34 Kč bylo započteno na jistinu a 6 442,66 Kč na příslušenství. Předmětem žaloby byla jistina ve výši 8 200,66 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 435,31 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 860,01 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 732,05 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 417,97 Kč, náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 650 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 452 Kč vypočtená jako 0,1 % jistiny za dobu od 23. 3. 2022 do 16. 1. 2023. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 007,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 789,34 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny od 4. 2. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci jednal dne 31. 10. 2023 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že má příjem ve výši 18 650 Kč měsíčně, zaměstnán je v [příjmení] od 1. 8. 2020, má střední vzdělání s maturitou, bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost k dětem, má výdaje ve výši 3 000 Kč na bydlení a energie, ve výši 3 860 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, ve výši 3 810 Kč má srážky ze mzdy a částku ve výši 1 992 Kč platí měsíčně na stávající půjčky, doplatit zbývá 16 856 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře pro standardní informace soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit poskytnutou částku a zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky ve výši 15 000 Kč. 5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným postoupena na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023, které bylo odesláno žalovanému dne 10. 2. 2023, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 25 876,30 Kč ve lhůtě do 10 dnů od obdržení dopisu. 6. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že výpis byl pořízen z interního systému žalobkyně a obsahuje přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky, a to odchozí telefonické hovory dne 21. 2. 2023, 27. 2. 2023 a 29. 5. 2023 a cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného ve dnech 24. 4. 2023 a 18. 5. 2023. 7. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy uzavřené s původní věřitelkou ve výši 25 876,30 Kč do 2. 6. 2023. Předžalobní výzva byla odeslána dne 29. 5. 2023. 8. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy uzavřené dne 22. 1. 2021 se žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitelka poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 12 888 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách. Po obsahové stránce soud smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce uzavřenou dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích ust. § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k tomuto tvrzení však nenabídla žádné důkazy, resp. předložila k důkazu pouze žádost o poskytnutí úvěru. Z té je zřejmé, že původní věřitelka nezkoumala řádně výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, zejména skutečnou výši výdajů na bydlení a živobytí. Rovněž výše měsíčního příjmu žalovaného a existence srážek ze mzdy a dalšího úvěrového zatížení nemohly vést k objektivnímu závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku splácet. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by soudem v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že soud nemá za splněnou povinnost tvrzení a důkazní povinnost žalobkyně stran prokázání schopnosti žalovaného zápůjčku splácet. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. 9. Stejně tak by žalobkyně byla poučena o tom, že neprokázala, že jí skutečně vznikly náklady mimosoudního vymáhání a že byly vynaloženy účelně. 10. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 13 242 Kč, je žalovaný povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni rozdíl ve výši 1 758 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 25. 2. 2023 na základě oznámení o postoupení pohledávky odeslaného žalovanému dne 10. 2. 2023. Za předpokladu doručení do tří pracovních dnů soud považuje oznámení za doručené dne 15. 2. 2023 Lhůta k plnění byla stanovena do 10 dnů od obdržení oznámení. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni úrok z prodlení od 26. 2. 2023. 11. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 758 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ode dne 26. 2. 2023 a ve zbytku žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně a kterému by tak náležela poměrná náhrada nákladů řízení, v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Pro účely nákladů řízení a posouzení procesního úspěchu přitom soud vycházel ze základu tvořeného jistinou zápůjčky, smluvní pokutou, kapitalizovaným příslušenstvím a náklady spojenými s vymáháním pohledávky.