130 C 58/2023-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 13. 12. 2021, ve znění ze dne 16. 12. 2021, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž byl zaslán na účet. Žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 24 272 Kč spolu s příslušenstvím do 12. 1. 2022. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná neuhradila úvěr řádně a včas. Ke dni postoupení činil dluh na jistině 20 000 Kč a na úroku 4 272 Kč. V souvislosti s prodlením žalované požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny ve výši 20 000 Kč za dobu od 13. 1. 2022 do 8. 7. 2022, kterou vypočetla do částky 3 520 Kč, neuhrazenou paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 13. 1. 2022 do 8. 7. 2022 v kapitalizované výši 1 133,15 Kč a od 12. 7. 2022 do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání dne 13. 4. 2023, ač řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] jejího dodatku, obchodních podmínek a výpisů z účtu původní věřitelky soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla dne 13. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 8 000 Kč, jenž byl vyplacen žalované téhož dne na účet č. [bankovní účet]. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit částku ve výši 8 000 Kč s úrokem ve výši 1 656 Kč do třiceti dnů. V dodatku ke smlouvě ze dne 16. 12. 2021 byla navýšena částka zápůjčky na 20 000 Kč, úrok na 4 272 Kč a splatnost byla prodloužena na dalších třicet dnů. Na účet žalované byla téhož dne zaslána částka ve výši 12 000 Kč. Ve smlouvě byly sjednány sankce pro případ porušení jakékoli platební povinnosti žalované, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny a poplatek za zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. 4. Z upomínek původní věřitelky ze dne 26. 1. 2022, 4. 2. 2022 a 12. 2.2022 soud zjistil pouze to, že byly vyhotoveny. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, společného prohlášení původní věřitelky a žalobkyně a oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem soud zjistil, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka původní věřitelky [právnická osoba] za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ve výši 27 942 Kč. V oznámení o postoupení pohledávky vyhotoveného původní věřitelkou dne 20. 7. 2022 a výzvě žalobkyně z téhož dne, které byly odeslány dne 21. 7. 2022, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 5. 8. 2022. 6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne 2. 11. 2022 byla odeslána žalované výzva k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] do 11. 11. 2022. 7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že se jedná o výpis z interního systému žalobkyně, podle něhož byl dne 24. 8. 2022 vyhotoven obyčejný dopis a ve dnech 30. 8. 2022, 7. 9. 2022, 4. 10. 2022 a 10. 11. 2022 byly uskutečněny cesty terénního pracovníka k žalované. 8. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že na žalobkyni byla v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovanou dne 13. 12. 2021 a doplněné dodatkem ze dne 16. 12. 2021 a označené jako smlouva o úvěru. Na jejím základě původní věřitelka vyplatila žalované celkem částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 16. 1. 2022. Po právní stránce posoudil soud tuto smlouvu dle jejího obsahu jako smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto smlouvu současně posoudil v intencích ust. § 86 a ust. § 87 téhož zákona. Dle ust. § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované zápůjčku vrátit, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Protože k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být o těchto nedostatcích soudem poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o zápůjčce vyhodnotil jako neplatnou dle ust. § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. V řízení bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy původní věřitelka vyplatila žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná nevrátila. Žalovaná je proto povinna v souladu s ust. § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona tuto částku vrátit žalobkyni. Splatnost pohledávky nastala dne 5. 8. 2022 na základě oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 5. 8. 2022. Ode dne 6. 8. 2022 je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení z částky 20 000 Kč. 9. Pokud se jedná o náklady žalobkyně účelně vynaložené na mimosoudní vymáhání, pak soud vznik tohoto nároku nemá za prokázaný a i v tomto směru byl připraven žalobkyni u jednání poučit. 10. Soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle žaloby a ve zbytku žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyni tak byla přiznána náhrada ve výši 920 Kč. Žalobkyně měla v řízení 69 % úspěch, neúspěšná byla z 31 %. Přiznaná náhrada představuje 38 % z odměny zástupce žalobkyně dle advokátního tarifu za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč, náhrady s tím souvisejících hotových výdajů ve výši 300 Kč, náhrady DPH ve výši 252 Kč a soudního poplatku ve výši 969 Kč (celkem 2 421 Kč).