109 C 306/2023-75 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 13 275 Kč s příslušenstvím, částku 5 002 Kč s příslušenstvím a příslušenství částky 12 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 11. 9. 2019 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 12 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila solventnost žalovaného. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Do zesplatnění úvěru uhradil 0 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč dle článku 6.1 smlouvy za pozdní úhradu splátky jedna a dvě. Dále má žalobkyně nárok na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle smlouvy 6.2 ve výši 400 Kč, opět se toto týká splátek jedna a dvě. Následně došlo k zesplatnění celého úvěru. Dle článku 6.5 smlouvy vzniká žalovanému povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Po zesplatnění úvěru žalovaný celkem uhradil 2 589,06 Kč. 2. Žalovaný se v žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 9. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 12 000 Kč, žalovaný se zavázal celkem uhradit 25 056 Kč ve splátkách po 1 044 Kč měsíčně, počet splátek 24. 4. Z platební bilance soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil 2 589,06 Kč. 5. Z hodnocení klienta ze dne 11. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z těchto údajů: žalovaný má příjem ze zaměstnání 21 500 Kč, výdaje činí: 3 410 Kč životní minimum, 10 381 Kč splátky [právnická osoba], 1 200 Kč za nájemné a inkaso. Žalovaný je svobodný, je vyučen, je zaměstnán na dobu určitou. Není zde uvedeno, do kdy trvá pracovní poměr, žalovaný bydlí u rodičů. Z výplatní pásky žalovaného za období srpen 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného za toto období činí 21 195 Kč. Z výpisu záznamu z registru [příjmení] na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovaný nemá žádné dlužné částky po splatnosti, má debetní účet a kontokorent. Z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 21. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 19. 6. 2019 soud zjistil, že pracovní smlouva se mění v trvání pracovního poměru na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu ze dne 9. 9. 2019 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019 činí 21 786 Kč. Z detailu insolvenčního řízení soud zjistil, že 23. 12. 2019 byl podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení žalovaného, přičemž dle seznamu přihlášených pohledávek, přehledu pohledávek, měly pohledávku za žalovaným tyto subjekty: [anonymizováno] [jméno] [příjmení] - soudní exekutor, [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba], [anonymizováno] [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], 6. Danou věc posoudil ustanovení § 2395 o. z., kdy žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto prokazovala smlouvu u úvěru ze dne 12. 9. 2019. Bylo prokázáno, že na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 12 000 Kč. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně předložila listiny - pracovní smlouvu žalovaného, dohodu o změně pracovní smlouvy, potvrzení zaměstnavatele o čistém příjmu žalovaného a hodnocení klienta. Již z těchto listin však vyplývá, že žalobkyně nemohla řádně splnit povinnost řádného vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Z pracovní smlouvy a změně této smlouvy vyplývá, že žalovaný měl uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou. Úvěrová smlouva byla uzavřena 12. 9. 2019, přičemž žalovaný měl zaručeno trvání pracovního poměru do 30. 6. 2020. Žalovaný měl splácet úvěr po dobu 24 měsíců. Žalovaný tak neměl po větší část doby, kdy byl povinen úvěr splácet, zaručen příjem z pracovní činnosti. Pokud jde o výdajovou stránku, tak z hodnocení klienta, které učinila žalobkyně, vyplývá, že bylo vycházeno z částky 3 410 Kč životního minima. Nejedná se o výdaje, kterých žalovaný fakticky dosahuje, nýbrž o částku životního minima, která nevypovídá nic o výdajové stránce tohoto konkrétního účastníka této konkrétní smlouvy. Navíc u výdajové stránky je uvedeno, že žalovaný již splácí u žalobkyně splátky ve výši 10 381 Kč měsíčně, má tedy předchozí finanční závazky. Žalobkyně sice prověřila žalovaného v registru SOLUS, tedy bankovních závazků, z tohoto vyplývá, že žalovaný má povolený či nepovolený debet a kontokorentní úvěr. Pokud by byly prověřeny i další rejstříky, musela by žalovaná s největší pravděpodobností zjistit, že žalovaný má jiné závazky, kdy ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení žalovaného, byť tento byl vystaven po uzavření smlouvy, vyplývá, že žalovaný má velké závazky vůči nebankovnímu sektoru v rámci úvěrů či zápůjček. S ohledem na shora konstatované tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně solventnost žalovaného neprověřila, a proto je smlouva o úvěru neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 12 000 Kč. Z platební bilance bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 2 589,06 Kč. Proto byl žalovaný zavázán k vydání rozdílu částky 9410,94 Kč. Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573 § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 18. 4. 2023 byla dána k poštovní přepravě dle podacího lístku 18. 4. 2023, 26. 4. 2023 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Pokud jde o úroky z prodlení, tyto jsou v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č.351/2013 Sb. Soud přiznal úroky z prodlení v nižší části, když žalobkyně se domáhala úroku z prodlení pouze ve výši 10 % ročně a soud nemůže překročit žalobní návrh. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesní úspěch žalovaného je ve vyšší části, jelikož soud zohledňuje i příslušenství žaloby, avšak žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.