111 C 364/2023-75 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplatit částku 17 000 Kč s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 26. 3. 2019 smlouvu o běžném účtu č. [bankovní účet] a dne 8. 8. 2021 smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě povolila žalovanému přečerpání prostředků na účtu do limitu 3 000 Kč, následně 7 000 Kč a poté do 16 000 Kč, žalovaný se naposledy ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 16. 5. 2023, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 30. 6. 2023, všechny závazky žalovaného se staly splatnými dne 19. 8. 2021, žalovaný dluží žalobkyni částku 18 223,77 Kč tvořenou jistinou 16 000 Kč, kapitalizovaným běžným úrokem 885,47 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 338,30 Kč a poplatky 1 000 Kč za dvě výzvy k úhradě dlužných částek, dne 9. 10. 2023 byla žalovanému zaslána na poslední známou adresu výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím podání žaloby, ze strany žalovaného k úhradě dluhu ani částečně nedošlo. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. Žaloba a předvolání k prvnímu jednání mu bylo doručeno dne 19. 12. 2023, kdy si žalovaný zásilku osobně převzal. První jednání se konalo dne 18. 1. 2024, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 3. Z předsmluvních informací, žádosti o poskytnutí úvěru, smlouvy o běžném účtu, smlouvy o úvěru s dodatky, záznamů o poměrech žalovaného, záznamů o podpisu klienta, výpisu čerpání úvěru, výpovědi úvěrové smlouvy, upomínek včetně předžalobní výzvy, obchodních podmínek účinných ke dni 1. 11. 2021 a sazebníku poplatků účinného ke dni 1. 11. 2021 má soud za zjištěné, že žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako fyzická osoba zastoupený zákonným zástupcem písemně uzavřeli dne 26. 3. 2019 smlouvu o [anonymizována tři slova], jejímž předmětem bylo zřízení běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako fyzická osoba již jako zletilý písemně uzavřeli dne 8. 8. 2021 smlouvu o kontokorentu [číslo], uzavření smlouvy předcházela písemná žádost žalovaného o poskytnutí úvěru z téhož dne na částku úvěrového limitu 3 000 Kč, stejná částka byla předmětem poskytnutého úvěru z následně uzavřené smlouvy, úvěr byl bezúčelový s úrokem 18,9 % ročně, úvěr měl být splácen z prostředků na běžném účtu žalovaného, celkem mělo být splaceno 3 144,91 Kč. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni poplatky za vedení účtu a za upomínky či výzvy k úhradě dlužných částek ve výši 300 či 500 Kč. V případě prodlení s úhradou splátek byla žalobkyně dle obchodních podmínek oprávněna jistinu zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení. Účastníci si dohodli elektronický způsob komunikace. Dne 31. 1. 2022 uzavřeli účastníci písemný dodatek k úvěrové smlouvě o změně limitu na částku 7 000 Kč s povinností splacení částky 7 327,08 Kč a dne 31. 5. 2022 uzavřeli písemně další dodatek o změně limitu na částku 16 000 Kč s povinností splacení částky 16 772,80 Kč. Předsmluvní informace, žádost o poskytnutí úvěru, smlouva o úvěru i oba dodatky byly žalovaným podepsány elektronicky přes tablet či signpad, při podpisech byla totožnost žalovaného ověřena pověřeným pracovníkem žalobkyně. Žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, posoudila jak příjem žalovaného ve zjištěné průměrné výši 18 618,98 Kč za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, tak výdaje žalovaného ve výši 12 512,50 Kč, a učinila závěr o platební kapacitě žalovaného ve výši 6 106,48 Kč, což byla dostatečná hodnota pro splátku ve výši 150 Kč. Z výpisu bankovního účtu bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně smluvně přiznané částky od dne uzavření smluv čerpal, tyto splácel, naposledy dluh zaplatil dne 16. 1. 2023, následně nic nesplatil, od 16. 5. 2023 začaly nabíhat úroky z prodlení a byly započteny i poplatky dle sazebníku ve výši 2x 500 Kč za výzvy k úhradě. Žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu přípisem datovaným dnem 19. 4. 2023. Žalobkyně oznámila žalovanému elektronickou cestou prodlení s úhradou splátek k 8. 5. 2023, ke dni 15. 5. 2023 a ke dni 4. 6. 2023. Dopisem ze dne 7. 7. 2023 žalobkyně žalovaného uvědomila o existenci dluhu z úvěru ve výši 17 919,77 Kč ke dni 6. 7. 2023 a vyzvala jej k zajištění dostatku prostředků na běžném účtu k úhradě. Poštovní zásilku s dopisem žalovaný osobně převzal dne 20. 7. 2023. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyhotovila ke dni 3. 10. 2023 předžalobní výzvu k neprodlené úhradě dluhu ve výši 18 223,77 Kč, výzvu odeslala dne 9. 10. 2023 poštou na adresu trvalého bydliště žalovaného. 4. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce zhodnotil následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně tvrdila existenci písemné smlouvy o úvěru. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014, upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. V projednávané věci byl ve smlouvě o úvěru i obou jejích dodatcích obsažen úkon žalovaného, jenž byl elektronickým podpisem. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle provedeného dokazování žalobkyně vyhodnotila schopnost a možnost žalovaného úvěr řádně splácet dostatečně. Žalobě bylo proto v celém rozsahu vyhověno, kdy žalovanou částku tvoří zejména jistina dluhu a v částce 1 000 Kč smluvně dohodnuté poplatky za upomínání žalovaného. Žalobkyni vznikl nárok i na smluvně dohodnutý úrok, jehož výše nebyla v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný byl povinen dluh žalobkyni zaplatit ke dni 15. 5. 2023, jelikož tak neučinil, dostal se dne 16. 5. 2023 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení