19 C 102/2020-39 — Okresní soud v Kroměříži

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Uvedla, že její pohledávka za žalovaným jí byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] [příjmení] p. l. c. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal splatit právnímu předchůdci žalobkyně společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne [datum]. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti neuhradil, a to ani poté, co k tomu byl písemně vyzván. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř., tj. bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Oba účastníci byli usnesením soudu ze dne 29. 9. 2020, č.j. 19 C 102/2020-31 vyzváni, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem soudu souhlasí. Účastníci se nevyjádřili, soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemají žádné námitky. 4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to internetovým formulářem k žádosti o poskytnutí zápůjčky, fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum], podmínkami úvěrové smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní upomínkou ze dne [datum] a podacím archem. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu o zápůjčce, která je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však nedoložila, že její právní předchůdce splnil povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. nepředložila důkazy o tom, že před uzavřením předmětné smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobkyně) může spotřebitelský úvěr poskytnout pouze za situace, kdy z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR-Finance, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěryschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy. V dané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně posoudil jeho schopnost úvěr splácet, uzavřená smlouva je tedy absolutně neplatná a soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. 11. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, který by tak měl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale jelikož mu dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že se jejich náhrada nepřiznává žádnému z účastníků.