16 C 182/2021-56 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 27. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 485,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 020 Kč, částky 1 772 Kč a náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Podáním ze dne 13. 9. 2021 (č. l. 52) pak žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, co do částky ve výši 2 792 Kč představující požadované příslušenstvím (kapitalizovaný úrok ve výši 1 020 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 772 Kč). Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. 2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela na základě žádosti o online půjčku na stránkách [webová adresa] s žalovaným dne 29. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] platnou ke dni 23. 7. 2019, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 4 920 Kč s příslušenstvím do 22. 8. 2019. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. 3. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020. 4. Žalovaný byl vyzván k vyjádření k žalobě usnesením ze dne 7. 9. 2021. Současně byl vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k tomuto nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. [právnická osoba], poskytla žalovanému dne 29. 4. 2019 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru (viz smlouva č.l. 13-16). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 4 920 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 4 000 Kč a příslušenství ve výši 920 Kč RPSN za celý úvěr činilo 620,3 %, když délka splatnosti činila 30 dnů, tedy do 22. 8. 2019. 7. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, s účinností ke dni 20. 11. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 30-37 spisu). Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020 (č.l. 40). 8. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 5. 5. 2021 doporučeně (č.l. 42). 9. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalovaného. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. 10. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 11. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému dne 29. 4. 2019 peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 4 920 Kč sestávající se z poskytnutého úvěru ve výši 4 000 Kč a dále nákladů spojených s úvěrem ve výši 920. To vše se žalovaný zavázal uhradit do 22. 8. 2019. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky na svůj dluh ničeno nehradil. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 12. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>17. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem: 19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaým došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. 20. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jejími osobními a majetkovými poměry. Nebyly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Z doložených příjmů a výdajů muselo být žalobci (právnímu předchůdci) zřejmé, že zde existuje reálná pravděpodobnost, že žalovaný bude v prodlení se splácením úvěru. Hodnocení příjmové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybnil, ohledně jeho plnění. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrze