16 C 186/2021-41 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 11 619 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 619 Kč od 22. 7. 2019 do zaplacení ve výši 10 % a náhradu nákladů řízení ve výši 7 624,40 Kč. 2. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované dne 21. 6. 2019 bezhotovostně částku 8 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 21. 7. 2019. Žalobkyně krom poskytnuté jistiny požaduje též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 382,29 Kč. Úvěr byl vyřizován prostřednictvím internetové stránky [webová adresa]. Jelikož žalovaná nehradila řádně a včas, kdy dle tvrzení žalobkyně nebylo uhrazeno ničeho, byla jí dne 9. 10. 2020 zaslána upomínka s výzvou k plnění. 3. Pohledávku za žalovanou nabyl žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020, uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní. 4. Okresní soud v Kroměříži dne 3. 6. 2021 vydal ve věci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 124238/2021-5, který byl usnesením ze dne 18. 8. 2021 zrušen v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Usnesením ze dne 13. 9. 2021, č.j. 16 C 186/2021-32 byla žalovaná vyzvána k vyjádření k žalobě. 5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. 6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise. 7. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 8. Společnost [anonymizována tři slova], [IČO], uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] s žalovanou dne 21. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] [spisová značka] (viz smlouva č.l. 11-14 spisu), na základě které poskytla žalované bezhotovostně bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě č.l. 15 spisu). Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit částku 8 000 Kč a dále úrok ve výši 236,71 Kč a poplatkem za sjednání ve výši 1 352,92 Kč, kdy úroková sazba činila 36 % ročně. Pro případ překročení doby splatnosti pak činila výše poplatku za sjednání úvěru 3 382,29 Kč. Úvěr měl být splacen do 21. 7. 2019, a to jednorázovou splátkou ve výši 9 589,63 Kč. 9. Smlouvou o postoupení pohledávky (č.l. 16-25) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 10. 2020, kdy žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě před podáním žaloby (č.l. 26-27). 10. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobce náležitě zjišťoval a posuzoval úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Nedoložila, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), ani nedoložila řádné zjišťování dalších závazků žalované (například exekuční řízení či vymáhání, atp.), a to ani přes výzvu soudu ze dne 13. 9. 2021. 11. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 12. Původní věřitelka [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], poskytla dne 21. 6. 2019 žalované zápůjčku ve výši 8 000 Kč, která měla být spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 236,71 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 352,92 Kč uhrazena za 30 dnů v jednorázové splátce á 9 589,63 Kč, tedy dne 21. 7. 2019. Pro případ překročení doby splatnosti pak činila výše poplatku za sjednání úvěru 3 382,29 Kč. [příjmení] byla po verifikaci vyplacena dne téhož dne na bankovní účet žalované. Smlouvou o postoupení pohledávky byla pohledávka za žalovaného postoupena společností na žalobkyni. Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 9. 10. 2020, kdy žalovaný byla zároveň vyzvána k úhradě před podáním žaloby. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. 13. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru. <i>14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>17. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>18. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 19. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výk