16 C 197/2021-74 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 9. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobce v žalobě tvrdil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2021 uzavřené mezi [anonymizováno] [právnická osoba] a společností [právnická osoba], [IČO] je dána aktivní legitimace žalobce k pohledávce vzniklé tím, že společnost [právnická osoba] na základě žádosti žalovaného ze dne 31. 3. 2014, akceptované dne 9. 4. 2014 o poskytnutí kreditní karty, poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě a byl mu otevřen úvěrový účet. Tím byla uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč formou úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal kreditní kartu (úvěr) spolu s poplatky a úroky splácet v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami, a to měsíční povinnou minimální splátkou. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel úvěr řádně a včas, proto banka využila svého práva a předmětný dluh ze smlouvy dne 15. 5. 2020 prohlásila za splatný v celé výši, kdy ke dni splatnosti činila tato částka 43 096,69 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil dne 11. 5. 2021 částku 3 000 Kč, což bylo ze strany žalobce započteno. [příjmení] dluhu zůstal neuhrazen, a to i přes výzvy žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Žalovanému byla postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) doručena žaloba spolu s usnesením obsahujícím výzvu, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila jak k žalobě, tak zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat jeho souhlas. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá jeho souhlas s rozhodnutím bez nařízeného jednání. Žalobkyně vyslovila souhlas s tímto postupem, a proto soud v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž nařídil jednání. 3. Soud má za prokázané následující skutečnosti. 4. Společnost [anonymizováno] (dále jen původní věřitel) na základě žádosti o [anonymizováno] kreditní kartu ze dne 31. 3. 2014 (č.l. 6-10 spisu) a žalovaný uzavřeli po akceptaci žádosti smlouvu o úvěru ke kreditní kartě ve znění obchodních podmínek (č.l. 11-22) a sazebníku (č.l. 23) a žalovanému byla otevřen úvěrový účet a poskytnuta [anonymizována dvě slova] kreditní karta (viz měsíční výpis ke kreditní kartě č.l. 24-29). 5. Dopisem ze dne 18. 5. 2020 (č.l. 30-31) došlo k okamžité splatnosti kreditní karty z důvodu neplnění na straně žalovaného. 6. Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaného postoupena společností [právnická osoba] na [anonymizováno] [právnická osoba] (č.l. 32-48). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 2. 2021 (č.l. 43-44) pak byla pohledávka postoupena [právnická osoba] a.s. postoupena na žalobce. O postoupení byl žalovaný dopisem ze dne 25. 2. 2021 (č.l. 49-51, č.l. 52-55) vyrozuměn. Dopisem ze dne 8. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby (č.l. 56-59). 7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 8. Žalovaný a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému úvěr ke kreditní kartě a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách dle obchodních podmínek a sazebníku. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že nesplácel úvěr, jak bylo sjednáno, původní věřitel postupoval dle smluvního ujednání a prohlásil úvěr za okamžitě splatný. Ke dni zesplatnění činila celková dlužná částka 43 096,69 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaného postoupena žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 3. 2021. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 8. 4. 2021. Žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.</i> 12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto. 13. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se jej zavázal splácet za podmínek výše uvedených. Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti neplnil, původní věřitel prohlásil úvěr za ihned splatný a vyzval žalovaného k úhradě. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce. Nárok žalobce na dlužnou částku ve výši 43 096,69 Kč a smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z této částky od 1. 5. 2021 do zaplacení, vyplývá z § 2395 občanského zákoníku. Nárok žalobkyně na poplatky úroky jednak ve smlouvě a jednak v sazebníku poplatků, je rovněž v souladu se smlouvou, a tudíž i se zákonem. 14. Soud taktéž v souladu s § 1968, § 1970 odst. 1 občanského zákoníku vyhověl nároku žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 15. Aktivní legitimace žalobkyně v předmětné právní věci vychází ze shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, která je v souladu s ust. § 1879 a § 1880 občanského zákoníku. 16. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná a současně v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. zaslala žalované tzv. předžalobní upomínku, kterou ji vyzvala k plnění. Proto jí soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladu řízení, a to ve výši 13 625,80 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 155 Kč, odměnou advokáta za tři úkony právní služby ve výši 2 860 Kč za úkon, třemi režijními paušály po 300 Kč a 21% DPH dle vyhl. č. 177/1996 Sb. 17. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku, má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku. 18. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta vychází z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.